Čtenářka Blanka: Moje tchyně si ze mě dělá holku pro všechno

Začalo to nenápadně. Partner devětadvacetileté Blanky byl na služební cestě a tchyně potřebovala k lékaři, tak ji tam odvezla právě Blanka. Postupem času se ale tchyniny prosby o pomoc začaly množit. „Tady cesta k lékaři, tady vyzvednutí léků, pak nutnost velkého nákupu, nejrůznější pochůzky po úřadech a podobně,“ popisuje Blanka.

Scénář je prý vždy stejný. Partnerova maminka jí zavolá, omluví se, že otravuje a poté poprosí o nějakou pomoc. „Vždy to odůvodní tím, že přítel má moc práce, je pořád v kanceláři nebo na jednání, tak mu ani nezkouší volat, radši volá rovnou mně,“ říká Blanka. Ta zatím tchyni pomoc nikdy neodmítla, i když i ona chodí do práce a leckdy ji to dost zatěžuje. „Jenže poslední dobou už mám fakt pocit, že jsem holka pro všechno. A přestává mě to bavit. Ale nechci tchyni urazit, jsem ráda, že vycházíme,“ dodává Blanka.

Pravda je, že členové rodiny by si pomáhat měli. „Rodina obvykle funguje na principu, kdy si její členové pomáhají a podporují se. V tom je síla rodiny. Prostě se počítá s tím, že se rodiče postarají o své děti, a děti se poté ve stáří postarají o své rodiče,“ potvrzuje koučka mezilidských vztahů Barbora Sedláková. A je samozřejmě jedno, jestli jde o vaše vlastní rodiče či rodiče vašeho partnera.

Ovšem vše by mělo mít své hranice a ani pomoc v rámci rodiny by neměla překračovat rozumnou mez. „Blízkých vztahů se nesmí zneužívat a lidé by se měli naučit říkat NE, i když se jedná o rodinného příslušníka. Musí si uvědomit, že pomoc není automatická, a také by měla fungovat určitá reciprocita a balance ve vzájemných vztazích,“ tvrdí koučka mezilidských vztahů a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.

Je totiž možné, že Blančina tchyně svou snachu cíleně využívá, možná i tak trochu testuje. Nebo se tak chová, aniž by si uvědomovala, že může obtěžovat, že už to trochu přehání. V obou případech je ale na Blance, aby stanovila hranice, a to co nejdříve.

„Je to jako se psem, kterého zaženete do kouta a budete na něj tlačit. Je jistota, že vás dřív nebo později pokouše. Stejné je to s lidmi. Když se necháte zatlačit do kouta, dřív nebo později napětí vygraduje, vy bouchnete a vyjdete z toho nakonec jako ti špatní,“ varuje Barbora Sedláková.

Než ale Blanka cokoli udělá, měla by si o všem promluvit s partnerem. „Oni dva by měli být jednotní a vůči zbytku rodiny vystupovat jako tým. Až když se shodnou oni dva, mohou se o celé situaci pobavit s tchyní,“ radí Lenka Černá.

Je tedy potřeba partnerovi říct, jak se cítíte, co přesně vám vadí, a jak byste si představovala řešení. Jakmile dojdete ke kompromisu, je na čase obeznámit s vaším stanoviskem tchyni. Nicméně celá debata by měla být přátelská, bez výčitek, bez obviňování, zvyšování hlasu a podobně. Vysvětlete tchyni, že i když byste moc chtěla, nemůžete její potřeby na sto procent splnit, nemůžete vyhovět vždy a ve všem.

„Pak bych tchyni vedla k tomu, abyste si přesně stanovily, co jedna pro druhou budete dělat,“ dodává Lenka Černá. Stanovení takových hranic by mělo znamenat úlevu pro obě strany, do vašeho vztahu to totiž vnese jistotu a jasnost.

A co když to tchyně nepochopí, urazí se, naštve a podobně? „Nezbývá než se s tím smířit, srovnat se s tím, že vám nerozumí a rozumět nebude, a dál trvat na svých hranicích,“ upřesňuje Lenka Černá.

Jaká je vaše tchyně?