Talentovaná Anna: Navrhla tramvaj, vibrátor i kolekci šperků

Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně a na britské škole University of Derby studovala produktový design. Za svou tvorbu získala řadu ocenění a své portfolio nedávno rozšířila o kolekci originálních klenotů. Seznamte se s talentovanou designérkou Annou Marešovou.

Od roku 2018 jezdí po Praze tramvaj T3 Coupé, kterou navrhla na zakázku pro Dopravní podnik hlavního města Prahy. Její diplomovou prací byla sada erotických pomůcek pro ženy. Dnes je prodává pod vlastní značkou Whoop.de.doo. Za vibrátor získala v roce 2016 prestižní mezinárodní ocenění Red Dot Design Award.

Zajímalo by mě, proč se vaše značka erotických pomůcek jmenuje Whoop.de.doo? Co přesně tento název znamená?

Je to britský výraz a vyjadřuje projev nadšení. Někde jsem našla, že to znamená řádit. Ale nemá to žádný sexuální podtext, což mě právě na tom baví.

Je o erotické pomůcky v Česku zájem? Jak se prodávají? 

Každý rok se nám lehce zvedají prodeje, takže zájem je. Řekla bych ale, že Whoop.de.doo je spíš o intimitě. Třeba venušiny kuličky jsou skvělé na posílení pánevního dna, takže na hranici medicíny a erotiky.

Když už jsme u té intimity, navrhla jste i menstruační kalíšek. To je teď velký hit. V čem je ten váš speciální? 

Měla jsem vizi krásného kalíšku, ze „sametového“ materiálu. Když jsem se tím začala zabývat, zjistila jsem, že i na takto malém produktu se dá pracovat s mnoha detaily, které můžou zásadně ovlivnit výsledný produkt. Ať už to je zakončení, které máme vyřešené kuličkou, či tvar a tloušťka stěny. Teď máme hotové prototypy, které jsem nechala otestovat asi dvaceti ženami v různém věku. A mám z toho radost, protože reakce jsou velmi pozitivní. Kromě toho, že náš kalíšek je fakt pěkný, je i stoprocentně funkční.

Nedávno jste svou tvorbu ale zaměřila na šperky a světu představila kolekci Champagne. Námět šampaňského mi přijde docela netradiční, jak jste na to přišla?

Kolekci Champagne mám spojenou s osobním příběhem. Inspirovala jsem se obyčejným prstýnkem, který jsem dostala od svého přítele. Našel ho bůhví kde. Bohužel mi praskl, ale i přesto jsem ho nosila dál. Jak byl prasklý, tak jsem si s ním hrála a můj kamarád si toho všiml a ptal se mě, co to mám na ruce, že to je jak nějaký drátek z šampaňského. A mě se v tu chvíli v hlavě zrodila celá kolekce inspirovaná právě tímto drátkem. Drátkem, který je tak subtilní a přitom musí udržet obrovský tlak v láhvi. Připadá mi to i jako paralela ke vztahům.

To je nádherný příběh. A výroba se mohla rovnou rozjet?

Asi měsíc poté mě oslovil Tomáš, majitel firmy Mooyyy. Na spolupráci jsem hned kývla. Měl ale úplně jinou představu, chtěl opulentnější kolekci inspirovanou Egyptem. A tak, abych ho netlačila do mého nápadu, jsem navrhla kolekce dvě. A nakonec si sám vybral Champagne. Vznikly hned tři typy náušnic, tři typy prstýnků, dva náhrdelníky a náramek. Ve třech barvách: silver, gold a rose. Všechny prvky se dají kombinovat a vrstvit, ale zároveň vypadají skvěle i zvlášť.

Pracovat pro klienta je přece jen něco jiného než sama na sebe. Neměla jste ze spolupráce obavy? 

Musím říct, že spolupráce s Mooyyy byla fakt skvělá. Celý projekt plynul bez problémů a zádrhelů. S Tomášem jsme si vzájemně pracovně velmi porozuměli. Myslím, že jsem pochopila, jaká je značka, i to, pro jaké ženy jsem kolekci navrhovala. Tomáš zase respektoval moje nápady a návrhy. Takže to dopadlo, jak to dopadlo – skvěle.

Kolekce je vskutku vydařená. Setkala jste se někdy i s kritikou? A teď nemyslím jen kvůli šperkům, ale celkově… 

Když vynechám veřejné diskuse pod rozhovory, tak to moc nezažívám. Někdy se lidé diví, že dělám erotické pomůcky, asi se jim vybaví to plastové peklo ze sexshopů, ale často se stane, že když pak moje Whoop.de.doo vidí, tak už se diví méně a spíše jsou zvědaví a vyptávají se, jak to funguje. A pak se jim to začne i líbit.

Mají podle vás Češi kladný vztah k designu? 

Myslím, že určitě ano. Často ale vnímám, že se tady občas z designu dělá luxus pro pár jedinců. Já vnímám design jako užitnou a funkční záležitost.

Tak by to asi mělo správně být. Zajímalo by mě, jestli jste toužila být designérkou už od malička, nebo jste k této profesi přišla takříkajíc náhodou?

Moje cesta nebyla tak jednoznačná. I když k tomu možná předpoklady mám. Můj táta je fyzik a máma výtvarnice, ale nikdy jsem to neměla jako vysněnou práci. Jako malá jsem milovala lego a veškeré stavebnice a nedávno jsem si uvědomila, že jak jsem nejmladší ze tří sester, tak jsem neustále chodila s mámou na nákupy do sámošky.

A celkem přesně si pamatuju skoro všechny obaly potravin, takže jsem asi už v tu dobu sledovala grafický design. Když mi bylo asi šestnáct, tak jsem se učila od mámy šít, takže když jsem se rozhodla jít, po pěti letech, kdy jsem pracovala jako produkční, na vejšku, hlásila jsem se na obory zaměřené na textil či fashion. Několikrát mě nevzali. Až naposledy jsem si, řekla, že to zkusím na produktový design.

A ono to vyšlo. Vaše bakalářská práce Tramvaj pro Prahu získala navíc řadu ocenění. Proč jste si vybrala zrovna tento projekt, vadilo vám něco na současných dopravních prostředcích? 

Jsem z Prahy a odjakživa mám ráda tramvaje. Hlavně staré T3, které jsou úplně nadčasové. A pak, to už jsem byla na škole, vznikla nová tramvaj pro Prahu 14T. Moc jsem se na ni těšila, jenže když jsem ji poprvé viděla, byla jsem totálně zklamaná. Přišlo mi to jako zmařená šance. Tramvaje v Praze mají krásnou historii, něco jako doubledeckery v Londýně, a tohle bylo po všech stránkách úplně mimo. Technicky se tramvaj taky nepovedla. A pak přišla 15T, která už je sice technicky zdatnější, ale taky se mi nelíbí. A tak jsem jako bakalářku udělala Tramvaj pro Prahu.

Díky této bakalářce jste později dostala zakázku přímo od Dopravního podniku hlavního města Prahy…

Ano, a zadání bylo – vytvořte výletní tramvaj pro Prahu, která bude vycházet z tramvaje T3. A tak vzniklo T3 Coupé. Celý projekt jsem vnímala jako poctu Františku Kardausovi, architektu tramvaje T3.

V čem se liší od ostatních tramvají? 

T3 Coupé má otevřenou zadní část vozu, stropní okna, je v modré metalíze a na podlaze je krytina, která se dává na lodě. Je to tramvaj, která je určena pro vyhlídkové jízdy a tak jsem k ní také přistupovala. Mohla jsem si dovolit udělat koncept, který by u běžných tramvají nebyl možný.

A taky jsem jí vymyslela ten název. Je to kvůli tomu, že má pouze jedny dveře. Uprostřed vozu je také malý bar, který je inspirovaný pultíkem na prodej lístků, který byl dříve ve starých tramvajích. Protože mám ráda všechno dotažené do detailů, tak personál i řidič mají T3 Coupé uniformy, které navrhoval můj oblíbený návrhář Česlav Jaroš. Celá tramvaj ukazuje, že jízda v MHD může být skutečný luxus.

Mohou se v ní svést i naše čtenářky? A jak jste se vůbec cítila, když T3 Coupé poprvé vyjela do ulic? 

Tramvaj po koronavirové pauze zase jezdí. Vždycky, když jede Prahou, tak se to většinou dozvím, protože mi chodí zprávy, že ji zrovna někdo někde zahlédl. Já vždycky říkám, že to přináší štěstí, když ji potkáte. Dá se pronajmout od Dopravního podniku hl. m. Praha, třeba na nějakou oslavu nebo jen tak. Ta jízda, hlavně v létě, když je krásné počasí a tramvaj brázdí pražské mosty a nábřeží, je fakt zážitek. Když jsem s ní jela poprvé, tak jsem samozřejmě koukala, kde by se mělo co ještě upravit a opravit, ale když jsem s ní pak jela po delší době, jízdu jsem si fakt užila. A i když jsem k sobě většinou kritická, tak jsem si nekriticky přiznala, že všechno funguje, jak má, a dostavila se velká radost.

Už se nemůžu dočkat, s jakým projektem přijdete příště. Prozraďte, na čem momentálně pracujete?

Na dokončení kalíšku a s tím spojených marketingových aktivitách. Chtěla bych také udělat aplikaci menstruačního kalendáře a vymýšlíme čisticí sprej pro naše pomůcky.

Revoluci v menstruačních pomůckách nepředstavuje pouze kalíšek, ale i speciální kalhotky. Tyhle vynalezla Češka!