Tajný recept na hubnutí? Zapojte partnera!

Na rozdíl od svého manžela Jiřího, který s váhou neměl až do dospělosti velké problémy, se Jana s kily navíc trápila už od útlého dětství. „S váhou to u mě vždycky bylo jak na houpačce. Období, kdy jsem byla tak akorát, se střídala s obdobím nadváhy, často jsem také vůbec nejedla,“ vypráví Jana. „Velkou roli v problematické váze hrály pravděpodobně rodinné sklony k nadváze a také fakt, že mi vždy hodně chutnalo. Ve dvanácti letech jsem proto byla vyslána na tábor určený pro obézní děti. Tam jsem začala cvičit, dodržovala jsem redukční dietu, a díky tomu se mi podařilo do roka přebytečné kilogramy zhubnout.“

Až do konce základní školy si Jana váhu jakžtakž držela, v pubertě ale přišel zlom a přestala jíst. „Naštěstí nešlo o dlouhou etapu a i díky podpoře rodičů jsem se rychle vrátila k normálnímu stravování. Mírné výkyvy váhy ať už ve směru plus či minus mne ale doprovázely až do dospělosti.“

Podobně jako v případě mnoha dalších žen nastal další váhový obrat ve chvíli, kdy Jana otěhotněla. „Byla jsem šťastnou nastávající maminkou a měla jsem pocit, že není jediný důvod, abych se omezovala. Do porodnice jsem tedy odcházela s 19 kilogramy nahoře, a i když jsem porodem devět kilo ztratila, brzy po návratu domů jsem je měla zpátky,“ říká Jana. „Zpočátku jsem to příliš neřešila, ale po půl roce od porodu jsem začala opět chodit cvičit, a dokonce jsem se i sama vrhla na předcvičování. Kila šla pomalu dolů, a to mě povzbudilo k dalším krokům. Přihlásila jsem se na seminář pro instruktory aerobiku, a protože jsem si říkala, že tam nemohu přijít s kilogramy navíc, motivovalo mne to k tomu, abych začala hledat rozumný způsob hubnutí.“

Tehdy se Jana poprvé seznámila s redukčními kurzy STOB a začala v nich hubnout. Pravděpodobně ji tenkrát ani ve snu nenapadlo, že právě tyto kurzy se stanou později náplní jejího pracovního života.

V té době začal také pomalu ale jistě přibírat i manžel paní Jany. Rodinný život udělal své, nepravidelná strava také, a tak se z původních 100 kg dostal až na 130 kg. „Naštěstí jsem ale po narození syna začal svépomocí rekonstruovat koupený domek a váha šla dolů skoro sama. Ani jsem se nemusel příliš omezovat v jídle, i když manželka mne ke zdravějšímu jídelníčku vedla už v té době. Až do loňského podzimu jsem shodil 25 kilo a z velké většiny to bylo jen díky pohybu a práci na stavbě,“ říká Jiří.

Až do této chvíle hubl každý více méně samostatně. Síly manželé spojili až loni na podzim ve chvíli, kdy zjistili, že Jiřímu hrozí cukrovka II. typu (o komplikacích života s touto nemocí se dočtete víc v článku Jak vám cukrovka změní život?), což je v jeho 39 letech skutečně brzy. „Řekli jsme si, že musíme s naším rodinným stravováním něco udělat. V první řadě nám šlo o zlepšení zdravotního stavu nás obou, plus jsme si dali každý za cíl zhubnout minimálně 5 kilogramů,“ popisuje hlavní impuls k hubnutí Jana. „Hned od prvopočátků hubnutí jsme se řídili zásadami, které jsem se naučila v redukčních kurzech, které jsem absolvovala dříve. Především jsme začali jíst pravidelněji, omezili jsme mlsání, nakoupila jsem nádobí, které umožňuje vařit téměř bez tuku, vyřadili jsme veškeré sladkosti, a naopak jsem se snažila do jídelníčku zakomponovat více zeleniny a ovoce.“

Oba vidí ve společném hubnutí velkou výhodu. „Navzájem jsme se podporovali, a když měl jeden tendenci uklouznout a porušit nějakou zásadu, kterou jsme si předsevzali, ten druhý ho včas zastavil,“ hodnotí Jirka. Jana mezitím začala dokonce pro STOB pracovat a sama vede některé kurzy hubnutí, takže má teoretické zásady hubnutí v malíčku. Jiří je zase převádí do praxe. „Objevil jsem v sobě kulinářské nadšení, takže po večerech vyvářím a vymýšlím jídla, která nám budou chutnat a přitom budou zdravá a ne příliš kalorická. Oba se tak skvěle doplňujeme a pomáháme si,“ dodává.

Po více než půl roce hubnutí má Jana dole 8 kilogramů, Jiří necelých šest, ale oba v hubnutí pokračují. „Šlo nám především o zlepšení zdraví, a to jsme splnili 100%. Hodnoty glykémie, které ještě na podzim vypadaly u manžela hrozivě, jsou nyní výrazně lepší, a to je nejdůležitější. Oba se také cítíme mnohem lépe, více sportujeme, a kdyby nám dnes někdo naservíroval náš dřívější oběd, knedlo-vepřo-se šesti, asi by s tím ani u jednoho neuspěl,“ uzavírá Jana.

Drželi jste někdy dietu společně? Uspěli jste nebo jste naopak měli tendenci jeden druhého svádět k porušení stravovacích pravidel? Dejte nám o tom vědět.