Článek
V roce 1940 bylo Marjorii, kterou přátelé přezdívají Madge, 17 let. Pracovala jako služebná ve šlechtické rodině. I když pracovala 12 hodin denně, ve vzácných chvílích volného času se stihla zamilovat – do dobrovolníka, který brzy nastoupil na frontu. Když odešel, Marjorie zjistila, že je těhotná. „On o tom nevěděl. Odešel do války a já ani nevím, kam přesně šel,“ vzpomíná dnes 88letá vdova.
Když se o těhotenství dozvěděla její matka, poslala ji do kláštera, kde se řádové sestry staraly o svobodné těhotné dívky. Marjorie na ně vzpomíná s láskou. „Nejsem pyšná na to, co se stalo, ale když se narodil Tony, milovala jsem ho a chtěla jsem mu dopřát ten nejlepší život, jaký jsem mohla.“
V sirotčinci, ale pořád s mámou
Malý Tony putoval do sirotčince, ale Marjorie ho navštěvovala tak často, jak mohla. Tvrdě pracovala, aby vydělala peníze na jeho výchovu. A pak se – v roce 1950 – dozvěděla o programu, v rámci kterého vláda posílala bezprizorné děti do Austrálie, aby tam začaly nový život. „Myslela jsem, že by to pro Tonyho mohla být šance na lepší život. Ale nerozhodla jsem se správně,“ lituje dnes Marjorie.
Tony se skupinou dětí skutečně odjel, ale život, který ho v Austrálii čekal, byl na hony vzdálený tomu, jaký si pro něj představovala jeho matka. „Řekli mi, že se z něj stane inženýr. Teď jsem se ale od něj dozvěděla, že měl příšerný život. Přespávat musel v různých přístřešcích. Pak ho psychicky napadali, takže ve 13 letech utekl a dva nebo tři roky strávil na ulici. Teprve potom mu nějací Australané pomohli a dali ho do učení,“ líčí Marjorie.
Pro Tonyho, který nosí příjmení Jones, to byl konečně obrat k lepšímu. Přestěhoval se na Nový Zéland, kde pracoval pro betonářskou firmu. Posléze si založil vlastní firmu a postupně se vypracoval v úspěšného podnikatele. A jednoho dne se rozhodl, že příběh jeho vztahu s matkou, který se mohl odvíjet pouhých deset let, ještě není u konce.
Za všechno může inzerát
Tony, dnes rozvedený otec dvou synů a zároveň i dědeček, svou matku našel pomocí místních novin. Jednoho dne pak jeho partnerka Sheri Pylor zvedla telefon a zavolala do Wellingtonu, aby ověřila, jestli našli správnou paní Covey. Pak předala telefon Tonymu. „Řekl: Ahoj mami. A já jsem odpověděla: Ahoj, můj chlapče. Pak jsem se rozplakala,“ vzpomíná Marjorie.
Když se uklidnila, vytočila stará paní číslo svého mladšího, pětašedesátiletého syna, pojišťovacího makléře Allana, který o svém starším sourozenci neměl ani zdání. „Řekla jsem mu: Posaď se, musím ti vyprávět jeden příběh. Bylo to velmi emotivní.“
O pár týdnů později sedl Tony se svou rodinou do letadla a odletěl do Británie, aby se svou matkou oslavil své 71. narozeniny. Spatřili se po dlouhých 60 letech. „Proseděla jsem v tomhle domě spoustu večerů a přemýšlela o Tonym. Ale myslela jsem, že by mě nechtěl znát,“ říká Marjorie.
Jenže Tony ji znát chtěl. Když se konečně spatřili, řekl: „Miluju tě." A Marjorie mu odpověděla: „Miluju tě, synu." „Pak jsem poděkoval za dar života. Jsem na ni pyšný. Moje máma dělala, co mohla, a já ji za to respektuju. To, co se stalo, bylo v 50. letech normální. Moje matka mi dala dobrý život. Já jsem se totéž snažil udělat pro své děti a myslím, že jsem uspěl,“ uzavírá příběh se šťastným koncem Tony Jones.
Znáte nějaký podobný příběh? Dejte nám vědět v diskusi!