Článek
Co je svět světem, lidstvo věří v nečisté síly a rádo je používá. Když má někdo starost, která nejde vyřešit normální cestou, začne hledat kouzla a čáry, které najdou další možnost řešení.
Když čarodějnice pomohla k prospěchu, byla oslavovaná. Když jí to nevyšlo nebo ten prospěch zase někdo někomu záviděl, byla osočena za spojení s ďáblem a mazala na hranici.
Tak už to bývá… Jak začne jít o prospěch a následně o peníze, vymyslí se ideologie. A aby ideologie fungovala, musí se sehnat hodně těch, co v ni věří.
Čarodějnice nabízely kouzla s bylinkami, církev zase měnila krev ve víno. Aby si vzájemně „přetáhli voliče“, udávalo se, lhalo, a pak pálilo. Co z toho bylo dobré a co zlé, ponechejme historikům.
Ostatně, v každém z nás je také ukryté zlo. Jakýsi ďábel. A stejně tak dobro. Dobro říká: Neflirtuj s Pavlem, to se nedělá. Jindy dobro spí, a zlý ďáblík v nás našeptává: S Pavlem by sis aspoň něco užila. Něco víc, než ti poskytuje ten tvůj…
Touha zažít něco víc je silná. I bez čarodějnic a nečistých sil si umíme život sami pěkně zkomplikovat. Víme, co se nedělá, a přesto nás lákadlo lepšího zážitku zažene kamsi, odkud se špatně vrací zpět.
Co kdyby 30. dubna byl „Státní svátek neřesti?“ A zbytek roku už by nikdo nic, co se nemá, nedělal?
Navrhla bych, aby dnešní noc byla nocí, kdy je povoleno vše, co se normálně nesmí. Všichni se vyblbneme, vyřádíme, splníme si to, po čem tajně toužíme, a od 1. 5. budeme zase všichni sekat dobrotu.
Budeme chodit včas domů, budeme věrní, budeme hodní. Jak říkávala moje babička: Budeme hodní, i kdyby nám to zatěžko přišlo.
Utlumit „ďábla v sobě“ dá ale někdy docela práci...
Hezkou čarodějnou noc, která má zvláštní moc!!!
