Svatba není vždycky dobrý nápad aneb Nejhorší důvody, proč se vdávat

Dřív byly sňatky způsob, jak rozšířit hospodářství, vyřešit finanční nouzi, upevnit politickou moc, prostě profitovat všemi možnými způsoby. Dnes bývá většinou na prvním místě láska, ta žene lidi před oltář a pak se téměř polovina párů rozvádí. Ovšem i v současnosti existují sňatky z rozumu a není na tom nic špatného. Ale některé důvody pro svatbu opravdu nejsou vhodné a časem se mohou vymstít. Které to jsou?

Vaši rodiče ho mají moc rádi, dnes a denně vám opakují, že lepšího chlapa už nikdy nepotkáte... A že nevzít si ho by byla vaše největší životní chyba, které budete litovat ještě na smrtelné posteli. Od kamarádů posloucháte, jakou jste měly kliku, že takhle báječný protějšek se dnes jen těžko hledá. Prostě všichni kromě vás jsou přesvědčení, že tohle je vaše životní láska. Vy to sice tak silně necítíte a možná ani nevíte proč, jenže takovému nátlaku se odolává jen těžko.

Říct někomu ano, pokud už na začátku o vztahu pochybujete, nebývá šťastné rozhodnutí. Život často naservíruje řadu situací, kdy se objeví pochyby a nejistoty, kdy budete váhat, zda brát se byl dobrý nápad. A právě předešlá víra a vzpomínky, jaké to bylo na začátku, pomáhají si uvědomit, že spolu překonáte leccos. Jestli je ale vaše soužití od počátku plné pochyb, nemáte se o co opřít!

Člověk je od podstaty sobecký a pohodlný a většina lidského počínání je přirozeně alespoň zčásti motivována vlastním prospěchem. A i svatba může být někdy zdroj pohodlí, ať už finančního (protože protějšek je dobře situovaný), sociálního (má dobré postavení a vy jste vedle něj rázem „někdo“), nebo jakéhokoli jiného. Třeba toho, že najednou nejste na život samy, na veškeré problémy jste rázem dva a podobně.

Pocit bezpečí, úlevy a jistoty samozřejmě k zdravému vztahu patří a je jeho součástí, ale neměl by být hlavní ani jedinou motivací, protože vztah se vyvíjí a dochází k různým znejisťujícím situacím – a co by vám v těžkých chvílích zbylo?

Máte ho rády, víte, že je fajn, ale láska to není. Jenže on je do vás blázen a chce si vás vzít. A vás představa, jak jeho žádost o ruku odmítáte, bolí k zbláznění. Nechcete mu ublížit, a tak raději řeknete ano.

Přesvědčujete samy sebe, že je to láska, ale ve skrytu duše víte, že je to spíš lítost. A s tou se velmi těžko slučuje respekt a to, že si partnera, s nímž žijete, potřebujete vážit. A tam, kde si protějšku nevážíte, se časem velmi snadno zabydlí pohrdání, posměch a neúcta.

Už vám dávno není dvacet, ba ani třicet. Všichni vrstevníci v okolí jsou vdaní a ženatí, doma jim pobíhá kupa dětí, někteří se dokonce už i rozvedli... A vy pořád nic, žijete stále single, bez závazků a s vtíravým pocitem, že vám času už moc nezbývá.

Tlak společnosti, tikot biologických hodin, strach, že brzy už bude pozdě, to jsou silné emoce, které vás snadno dostanou před oltář s někým, s kým byste ještě před několika lety nešly ani na rande. Pocit ujíždějícího vlaku nutí hodně lidí slevovat z představ o vhodném protějšku a zkracuje dobu, kdy si ho prověřují a zkoušejí, zda jim to bude klapat.

Výsledek bývají neuvážené svatby, zbrklé zakládání rodiny a po pár letech nehezké zjištění, že to byla velká chyba. Ať je vám dvacet, nebo čtyřicet, jsou věci, z nichž není dobré slevovat. A obecně bývá mnohem lepší smířit se s představou, že z vás matka nikdy nebude, ale nespojovat svůj život (a také život vašich budoucích dětí) s někým, kdo za to prostě nestojí!

Někdy mají ovšem ženy na nápadníky neuvěřitelně vysoké nároky, přitom toho samy moc nenabízejí. Buďte realistické a dejte si pozor, abyste nepřebraly!