Štvou vás hluční sousedé? Víme, jak to vyřešit

Štěkající pes, hlasité rádio, dupot z bytu nad vámi či dokonce jasně srozumitelný rozhovor vašich sousedů… Jsou vám tyto situace povědomé? Občas se to dá vydržet, někdy pomůže domluva.

Pokud však máte smůlu a váš dům je například postaven z tenkých železobetonových konstrukcí, tak v případě, že je u vás ticho, jasně slyšíte, co si vedle povídají. Co naplat – sousedé se nijak neprovinili. Jestliže se ale takto necítíte komfortně, nabízí se řešení v podobě akustické protihlukové izolace.

V první řadě je vždy důležité zjistit, zda se jedná o zvukový prostup vzduchem, nebo takzvaný kročejový hluk. Jinými slovy musíte určit, zda se k vám hluk dostává vzduchem skrz stěnu, která je třeba příliš slabá, nebo jsou zvuky šířeny třeba kvůli materiálům a špatně provedené konstrukci samotné stavby.

„U zvukového prostupu je postup jasný – jedná se o utlumení vhodným materiálem ve správně zvolené síle oddělením prostor,“ vysvětluje Michal Hrabě ze společnosti Chytrá pěna. U kročejového hluku je situace podstatně složitější. Jde totiž často o hluk, který se šíří konstrukcí a je tedy nutné určit, kde prostupuje do konstrukce například ze stropu na zdi přes stropní nosníky a kudy přesně se vlastně nese až k vám do bytu.

„Takový hluk je velmi složité omezit a někdy ani není možné jej odstranit. Na druhé straně si tento hluk často lidé způsobují sami, když do podlah nepoužívají kvalitní kročejovou izolaci, nebo si instalací sádrokartonových podhledů bez použití tlumících prvků doma vytvoří rezonující prvek stropu,“ uvádí Michal Hrabě.

Pokud jste identifikovali, že za nepříjemnostmi stojí zvukový prostup vzduchem, zaměřte se na lepší izolaci vašich stěn a stropu. Co se týká odhlučnění a používaných materiálů na trhu, je jich řada, od nejrůznějších lisovaných desek, přes wolf-desky až po protihlukové pěny. V případě některých přírodních materiálů je pak možné i odhlučnění v minimální tloušťce. „To znamená, že nepřijdete o podlahovou plochu nebo si nemusíte výrazně snížit strop montáží složité konstrukce,“ říká Pavel Říha ze společnosti Ciur, a. s.

„Ovšem každý hluk má jinou frekvenci a různé materiály jej dokážou jinak zachytit. Proto neexistuje jediné vhodné řešení a jeden materiál, který celý problém s hlukem vyřeší,“ uvádí Veronika Nápravníková z webu Potichu.

Je tak zcela klíčové problém správně identifikovat, tedy o jaký hluk se přesně jedná. Podle Alexandra Fryče z webu Akusticka-pena však protihluková izolace musí být hutná a těžká. Čím vyšší gramáž materiálu, tím lepší účinnost. „Například naše lisované desky mají 9 kg na 1 m². A jsou i izolace, které mají i 12 kg/m². Ale hraje tam roli i materiál. Ten nesmí být jednolitý, ale takzvaně pojený, aby deska nerezonovala. Pojený materiál nemá téměř žádnou rezonanční schopnost, což je u protihlukové izolace žádoucí,“ vysvětluje k výběru materiálu Alexandr Fryč.

„Výrobci rádi udávají přehnané údaje a spoléhají na to, že tomu lidé nerozumí. Například uvedou u své protihlukové izolace útlum až 40 dB,“ upozorňuje Alexandr Fryč. Pokud ano, chtějte vidět protokol o zkoušce.

„Často v něm zjistíte, že při testech byla izolace dána na cihlovou stěnu, takže už 12 dB vzala ta stěna samotná, a navíc jde také o to, v jakých frekvencích se měřilo, protože čím nižší frekvence, tím se zachytává hůře. V praxi to znamená, že lépe se bude zachytávat mluvené slovo – vysoké frekvence – a jinak basy z repro beden – nízké frekvence – u domácího kina – ty se hůře utlumují. Reálné průměrné číslo v dB, které konvenční izolace umí eliminovat, je třeba 20–30 dB,“ říká Alexandr Fryč.

Pro srovnání hovorová řeč se pohybuje v rozmezí 50–60 dB. Ovšem ani protokol nezaručí, že se bude daný materiál chovat stejně jako v laboratorních podmínkách. Při výběru materiálů, respektive realizační firmy, byste tak měli dát na reference spokojených zákazníků, anebo si nechat vytvořit nabídku od více firem a porovnat, co vám odborníci doporučují.

Bydlíte v hlučném paneláku? Řešili jste nějak vaši situaci?