Štvou vás feministky? Za těchto 7 věcí by jim měla děkovat každá z nás!

Jsem šťastná, že žiju v roce 2017, kdy nejenže mohu volit, ale také mohu být volena. Mohu studovat a mohu být naprosto nezávislá. Když to srovnáte s ženskými právy před sto a více lety, je to skvělý pokrok a měly bychom se radovat. Jenže s čím dál tím většími možnostmi se objevují další odvětví, kde rovnost mezi ženami a muži stále není úplná a na které je nutné ještě pracovat.

Mnohem více je ale třeba udělat něco s názorem širší veřejnosti na feminismus. Spousta lidí jej stále vnímá jako „zvrácené hnutí“ a jeho stoupenkyně považují za nevyrovnané osoby, které mají komplexy méněcennosti a nenávidí muže. Tak to ale ve skutečnosti vůbec není. Hlavní myšlenkou feminismu byla rovnoprávnost mužů a žen. A nebýt těchto „bláznivých anarchistek a marxistek“, pravděpodobně bychom stále seděly doma, na slovo poslouchaly své otce a manžely, každý rok rodily a nemohly vyjádřit svůj názor. Ať chceme, nebo ne, musíme si připustit, že feminismus nás pozitivně ovlivňuje každý den.

Nejenže nás už netahají za vlasy do jeskyně, ale také se nad nás nepovyšují a nesnaží se nám dokázat, že oni jsou páni světa a jediné autority, které je nutné uznávat. Tedy – mělo by to tak být. Jednou z prvních feministek (tehdy se tomu neříkalo feminismus, ale ženské hnutí) v Evropě byla francouzská dramatička Olympe de Gouges (1748–1793). Otevírala otázku rozvodů, plných práv pro děti pocházející z nemanželských vztahů a zasazovala se o lepší podmínky pro svobodné ženy. Na konci 18. století vydala Deklaraci práv ženy a občanky. Spadá do první vlny feminismu, kdy alfou a omegou bylo hlavně dosáhnout pro ženy základních lidských práv, stejně jako občanských či politických.

Olympe de Gouges v roce 1793 za její názory popravili – a z mužského úhlu pohledu se není čemu divit: i kvůli ní se dnes dožadujeme, aby muži doma uklízeli. Hovořila totiž o odpovědnosti a rovnosti mužů a žen v domácnosti – do toho se tedy počítá i dělba domácích prací. Nicméně nebýt jí, určitě by se brzy našla jiná, která by s tím přišla. Nebojte se tedy po svém muži chtít, aby vyluxoval nebo uvařil. Nechcete po něm nějaký zázrak, jen to, co děláte vy sama. I vy přece chodíte do práce a máte spousty jiných starostí a zájmů, kterým se musíte věnovat.

Dříve bylo neštěstí, když se žena brzy nevdala. Rodiče si lámali hlavu, co s holkou bude a kdo se o ni postará. Předpokládalo se totiž, že bude vzornou ženou, která bude pečovat o domácnost, a peníze bude domů nosit muž. Dnes mohou ženy studovat, co se jim zachce, samy si mohou vybrat, jakému zaměstnání se chtějí věnovat, čímž se mohou dostat k finanční nezávislosti. Víte, že v tom má prsty cestovatel Vojta Náprstek (1826–1894), který se hlásil k feministkám a usiloval o vyšší vzdělání pro ženy, stejně jako volební právo a možnost pracovat ve státních službách? Byl velkým podporovatelem Amerického klub dam.

Používáte ochranu před otěhotněním jinou, než jsou „neplodné dny“, případně „on si dává pozor“? Potom poděkujte feministkám, konkrétně Margaret Sanger (1879–1966), která založila Americkou antikoncepční ligu a Mezinárodní federaci plánovaného rodičovství a otevřela tak diskusi na toto téma. Později ji následovaly další ženy, které prosazovaly právo rozhodovat o početí. A to nejen co se týče pilulek a jiných forem antikoncepce, ale i bezpečných, lékařsky prováděných potratů. Ať si o nich myslíte cokoliv, vždy je dobré mít legální možnost.

S touhou po rovnějších pracovních příležitostech mohou jít ruku v ruce i výhody pro muže. Před sto lety (možná nemusíme jít ani tak daleko) bylo nemyslitelné, aby doma s dětmi zůstal otec, zatímco matka by pracovala. Dnes to problém není, i když mnoho lidí prosazuje „tradiční model rodiny“. Jenže co když žena vydělává víc než muž? Kdyby musela nastoupit na mateřskou ona, rodina by přišla o velkou část příjmů. Úplně zbytečně. Své výhody to má i po mateřské/otcovské. Když žena vydělává, neleží celá odpovědnost za uživení rodiny jen na muži a on mimo jiné nemusí trávit tolik času prací – a může se věnovat rodině a koníčkům.

Některé feministky nebojují pouze za práva žen, ale i různých menšin, ať už jde o homosexuály, nebo národnostní menšiny. V průběhu let se snaží o to samé, co jejich předchůdkyně: nastolit rovnost mezi společností a danou menšinou. Podporují tedy třeba sňatky lidí stejného pohlaví nebo adopci dětí. Ženy z řad feministek také často otevírají témata sexuálního násilí a snaží se veřejnost edukovat, za co všechno může násilí být považováno.

Všechna tato práva nám dávají možnost volby. Můžeme vystoupit z davu. Feminismus pomáhá všem ženám každého věku, vyznání či rasy získat přesvědčení, že za něco stojí a že dokážou cokoliv. Můžeme se třeba chtít stát prezidentkou republiky nebo chtít vynalézt nový lék na rakovinu... Tohle všechno je dnes, díky feminismu, možné. Uvědomme si, že to vždycky samozřejmostí nebylo.

Jak na feminismus pohlížíte vy?