Teror před tabulí

Strach ze zkoušení před celou třídou svazuje nejednoho školáka. Už cesta uličkou mezi lavicemi plnými občas zlomyslných spolužáků dokáže smáznout část odvahy. Poznámky typu „Tak, a teď se ukaž" bojácnějšímu žákovi na klidu také nepřidají. Není divu, že cesta z lavice před tabuli se ve vnímání mnohých žáků mění v uličku hanby. A to nejhorší je teprve čeká...

Upřené pohledy celé třídy vaše dítě zcela odhalí - cítí se jako nahé v trní. Zejména pokud vztahy ve třídě nejsou zrovna idylické. Pak už chybí jen zadrhnutí v první větě a dílo znemožnění je dokonáno. Večer si váš potomek celou nešťastnou scénu stokrát přehraje v hlavě a říká si, jak příště... Jenže psychice neporučíš a příště se celá situace pravděpodobně jen zopakuje.

Pokud navíc učitel začne malého školáka stresovat netrpělivým poklepáváním tužkou nebo dokonce necitlivými poznámkami, je postaráno o zátěžovou situaci jako vystřiženou z učebnic psychologie.

Ale i když vaše dítě není uzlíčkem nervů, látku ovládá dobře a plynně odpovídá na učitelovy otázky, může nastat zádrhel. A to v případě, že bude mít za úkol svá tvrzení obhájit křídou na tabuli. Schválně si zkuste někdy vzít tenhle kousek psacího náčiní vzít do ruky a něco s ním napsat. S tužkou nebo propiskou se to srovnávat nedá, že? Vaše dítě se přitom naučilo psát před podstatně kratší dobou než vy a jeho dovednost ještě zdaleka není tak zafixovaná jako vaše. Možná má právě z toho důvodu u tabule větší problém s tím „jak" než „co".

S tabulí je oproti sešitu ještě jeden problém: zatímco sešit obsáhne dítě do zorného pole prakticky celý a podvědomě tak vnímá i to, co napsalo před chviličkou, tabule je příliš velká. Malý školák tak snadno vypadne z konceptu a chyby, kterých by si v sešitu hned všiml a opravil je, na tabuli uniknou jeho pozornosti.

Zkoušení před tabulí ze škol hned tak nezmizí - a zřejmě by to ani nebylo dobře. Zatímco pro část dětí představuje cesta před katedru noční můru, jiné se stokrát raději nechají vyzkoušet, než se trápit s písemným testem. Při ústním zkoušení se dá totiž leccos „okecat", což v písemce možné není. Tohle všechno by však rozumný kantor měl vědět a rozdíly mezi dětmi zohledňovat. Pokud tak nečiní, možná by stálo za to domluvit si s ním schůzku a na trému vašeho dítěte ho upozornit.