Stereotyp a nuda. Vážně jsou to zabijáci vztahu?

Ráno vstanete, vypravíte děti do školy, jdete do práce. Večer nakoupíte, doma uvaříte večeři, uložíte děti. A večer si pustíte televizi a v deset jdete spát. A takhle to máte každý den, od pondělí do pátku. A víkend? Občas vyrazíte na výlet nebo ho věnujete velkému úklidu, možná se válíte na gauči.

Je tohle ten obávaný stereotyp, nebo prostě jen obyčejný život?

To, že chodíte do práce, děti do školy, každý den vás čeká víceméně stejná činnost, kterou sem tam oživíte dovolenou nebo výletem, je takzvaný stereotyp činnostní. A tomu se v podstatě nelze vyhnout, je to běžná součást života a možná i jakýsi ukazatel toho, že i v něm se dá být šťastný, že to není ten skutečný zabiják lásky.

„Aktivity jsou určitě fajn, ale nic se nemá přehánět. A i když jste celý víkend doma, můžete zažít spoustu legrace a hezkých chvil. Koneckonců šťastný vztah se pozná právě podle toho, jak se partneři cítí, když mlčí a nic nedělají, prostě jsou jen spolu. Pokud se cítí spokojeně, znamená to, že mají vztah pročištěný a jejich osobnosti jsou v jednotě,“ říká koučka partnerských vztahů a zakladatelka Školy pro ženy Lenka Černá.

Navíc problém je i v tom, že společnost nám neustále podsouvá, že nicnedělání je chyba. Všude jsou nám servírováni úspěšní lidé, kteří se nikdy nezastaví, odpočívají aktivně, jejich život je jedna velká jízda. Jenže ne vždy to je opravdu správná cesta.

„Od dětství jsme vedeni k tomu, že bychom měli pořád něco dělat. Přitom je většina lidí ve stresu a neumí se zastavit a dočerpat energii. Život může být krásný, i když nejste v jednom kole, naopak můžete prožít nečekaně hezké chvíle v tichu a klidu,“ vysvětluje Lenka Černá.

Pak je tu ale jiný druh stereotypu, ten vztahový. A ten skutečně nebezpečný je. „To je jakési zaběhlé společné fungování a reagování. Když partner něco řekne, vy už si rovnou říkáte, že tím vlastně myslí tohle, tak už mu na to nic neodpovíte. Je to ten stav, kdy ti dva přestanou zkoumat, co si ten druhý vlastně myslí, co chce, po čem touží, co ho trápí. Fungují vedle sebe spíš na základě nějakých představ o tom druhém a ve vztahu začne být mrtvo,“ popisuje psycholožka Katarína Filasová z Centra pro zvyšování psychické odolnosti.

Bohužel většina lidí to nedokáže odlišit, a tak se mylně domnívají, že právě nejrůznějšími aktivitami tenhle stereotyp porazí. Vlastně své vztahové problémy zaplácávají výlety, sportem, neustálou akcí.

„Spousta lidí si myslí, že když vnese dynamiku do stereotypu činností, tak se jí vyřeší ten nepříjemný stereotyp vztahový. Ale nejde očekávat, že vám bungee jumping rozproudí vztahovou nudu. Možná jen na chvíli,“ tvrdí Katarína Filasová.

Na ten totiž překvapivě funguje spíš to, když se zastavíte a popřemýšlíte o tom, co přesně vás trápí. Najdete v sobě odvahu to partnerovi sdělit. A také se vymaníte ze svých stereotypních úvah a postupů a začnete svého partnera skutečně poslouchat, vnímat, co vám chce říct, ne, co vy si myslíte, že vám sděluje. Ano, opět se dostáváme ke komunikaci. Otevřenost, upřímnost a ochota poslouchat, to je cesta ke štěstí.

A co vy? Jste v jednom kole, nebo s partnerem praktikujete i nicnedělání?