Starý byt v Košířích se proměnil ve světlé a útulné místo pro mladou rodinu

Sedmdesátimetrový byt se nachází ve vile z meziválečného období a v době koupě byl ve zcela původním stavu, což určilo charakter rekonstrukce, do níž se manželé pustili přibližně před dvěma lety.

Vzhledem k tomu, že se profesně pohybují ve stavebnictví a s realizací interiérů mají řadu zkušeností, mohli sami řídit stavbu, kontrolovat kvalitu provedení stavebních prací a vlastní invencí řešit detaily a drobné změny. K projektu však přizvali i architekty Martina Nerudu a Janu Šťastnou, kteří jsou zároveň jejich přátelé z vysoké školy.

„Naši představu jsme architektům popsali prostřednictvím realizací, které se nám líbí. Na tomto základě oni navrhli několik variant řešení, a ty po našem připomínkování vyústily ve finální verzi,“ popisuje majitel.

Snahou bylo maximálně využít potenciál bytu, který v první řadě postrádal dostatečné množství denního světla ve vstupní hale a dispozičně nevyhovoval požadavkům mladé rodiny s dítětem. Zapotřebí byl však jen jediný větší stavební zásah, který spočíval právě v probourání části střední nosné stěny, což umožnilo propojení velkorysé chodby s nově situovanou kuchyní a obývacím pokojem. Chodba se tak stala součástí pobytového prostoru, a ne pouhým úložným, špatně osvětleným místem.

„Byt se tímto řešením prosvětlil a naoko i zvětšil, je vzdušnější a pro hraní s dětmi ideální, protože zjišťujeme, že tu není žádné nebezpečné místo. Jediné, co se nám již nepovedlo, je vytvoření komory, kterou ale zčásti nahrazuje velká vestavná skříň v ložnici a zčásti sklep,“ říká majitel. Praktické řešení úložných prostor bylo i vzhledem k velikosti bytu zásadní a majitelé si pochvalují, že pro případ rozrůstání rodiny jsou zde v tomto směru ještě rezervy.

Všichni zúčastnění se hned na začátku spolupráce shodli na tom, že chtějí zachovat původního ducha interiéru, navázat na předešlé bydlení a vyvarovat se rekonstrukce postrádající kontext.

Dalo by se říci, že se tu harmonicky mísí retro styl s moderním pojetím, architekt Martin Neruda však „škatulkování“ do kategorií nemá rád a spíše než jednotlivé prvky vnímá kvalitu celkového prostoru. „Jsem přesvědčen, že v architektuře by obecně nemělo jít o styl ve smyslu zaměření se na určitou estetiku, která by byla aplikována bez ohledu na prostředí, do kterého vstupujeme. Snažíme se uvědomovat si kontext, respektovat stávající kvality a navázat na ně,“ vysvětluje.

K tomu, aby interiér neztratil nic ze svého charakteru, velkým dílem napomohl i původní majitel, který manželům přenechal vybrané kusy nábytku, jež následně prošly repasováním a v interiéru byly plně využity. Jedná se v podstatě o veškerý sedací nábytek, tedy křesílka a židle, ale také o dřevěný jídelní stůl. Dobová jsou rovněž dveřní křídla a zárubně, zachovány byly i stropy s fabiony. Naopak okna byla bohužel již dříve vyměněna za plastová.

Celým bytem prochází nová dubová podlaha, středobodem interiéru se pak stal jídelní stůl, odkud mají stolovníci přehled o veškerém dění. Nad ním visí moderní transparentní lustr, který nezapře inspiraci původním.

Během návrhu ani realizace architekti nenarazili na žádná větší úskalí, původní dispozice bytu a konstrukční systém domu naopak umožnily kvalitní rekonstrukci za dodržení rozumného rozpočtu. Nejzajímavější a nejhezčí je podle Martina Nerudy paradoxně to, že se v bytě nevyskytují žádné zajímavosti.

Co říkáte na změnu, kterou byt prošel? Líbí se vám zachování dobových prvků?