Článek
Například znovu uvedená, osvěžená značka Energit. Kupovali jsme ho zpočátku v papírovém balení, později také kvůli plechové krabičce, která pak sloužila jako praktická schránka na šroubky, sponky, knoflíky a další drobnosti. Tyhle plechové škatulky slouží v mnoha domácnostech dodnes.
Slavná Kofola
Coca-cola či Pepsi byly v podstatě jen v Tuzexu nebo v restauracích. Jenže my jsme je chtěli popíjet i venku, aby nás všichni viděli, a tak se sháněly prázdné lahve s nezaměnitelným kulatým tvarem a lila se do nich – Kofola!
Řekni mi, co žvýkáš...
Protože pořádné zápaďácké žvýkačky - především Wrigley - byly k mání jen v Tuzexu, správný frajer u sebe měl vždycky jedno balení Pedra. Růžová vroubkovaná hmota zabalená do voskového papírku byla v sedmdesátých letech hodně in. Ještě před necelými dvěma lety dokonce vznikl projekt na znovuobnovení této socialistické vymoženosti. Růžovou rýhovanou lahůdku s jahodovou příchutí chtěly na podzim roku 2008 dát do prodeje hned dvě firmy - Candy Plus pod tradičním názvem Pedro a IN Trading pod obměněným jménem Pedrino. Ani jedna, ani druhá firma však Pedro na trh neuvedla. Snad i proto, že se tradovalo, že se proslavená žvýkačka vyrábí z extraktu z býčích šourků!
První tonik
Úžasné tehdy byly nápoje Chito a Amara. Chito byl v podstatě první tonik, na němž by nebylo nic zvláštního. Speciální na něm bylo, že většina lidí nevěděla, jak tento název hořkého čirého nápoje číst. Jedni ho oslovovali chito, druzí „anglicky“ čito.
To Amara, to byl jiný kalibr. Především se tradovalo, že ji miluje Karel Gott. Co je na tom pravdy, se dnes již asi od mnohonásobného slavíka nedozvíme, jisté že, že Amara byla velmi populární. Co na tom, že měl tento tonikový nápoj přezdívku „žabí hněv“. Pil se jak samotný, tak i v míchaných drincích. Takovou ránu po Amaře s vodkou nebo dokonce s rumem snad nelze přát ani největšímu nepříteli.
Naprosto děsivý byl i tonik v prášku. Pít se to nedalo, ale na lízání to bylo opravdu skvělé. Celá jedna generace z něj měla popálený jazyk. Ale tonik v prášku stál sedmdesát haléřů a byl lepší a populárnější než šuměnky. Jeho lízací obliba dokonce překonala Vitacit (byl také naprosto příšerný).
