Článek
Novostavba půdního bytu v činžovním domě v Holešovicích, velká přibližně 80 metrů čtverečních, stačila rodině s jedním dítětem dlouhých sedm let a skvěle jim sloužila.
Když ale manželé začali plánovat přírůstek, bylo nutné poohlédnout se po něčem větším. Ve stejné době se naskytla příležitost zakoupit sousední 40metrový byt, a elegantní řešení bylo na světě.
„Neváhali jsme ani chvíli. O tom, jak obě jednotky propojíme, jsme neměli úplně jasnou představu, ale samozřejmě jsme uvažovali o co nejjednodušším řešení s minimem přestaveb. V podstatě jsme mysleli, že ke stávajícímu bytu ,připojíme' jednu větší místnost,“ vzpomíná majitelka.
Radikální změna
Zpočátku ani neuvažovali o tom, že by využili služeb architektů, manžele Lebedovy ze studia dotegg architekti jim ale do cesty přihrála šťastná náhoda.
„Jsou to naši sousedé a při náhodném setkání jsme se jim o našem záměru zmínili. Začala se rozvíjet poměrně intenzivní spolupráce, pan inženýr zajistil vše od stavebního povolení a hasičů až po návrhy propojení obou bytů a následné vizualizace interiéru. Okamžitě bylo jasné, že naše představa o ,připojení' pokoje vezme za své,“ říká majitelka.
Původní byt nakonec téměř zbourali a funkčně propojili s druhým. Vznikl tak zcela nový, smysluplně uspořádaný prostor, při jehož návštěvě nikoho nenapadne, že se kdysi jednalo o dvě samostatné jednotky. Razantního rozhodnutí majitelé nelitují, nadhled a zkušenosti profesionálů se podle jejich slov skutečně vyplatily.
Návrhy šité na míru
S nábytkem a volbou materiálů si nechali poradit od architektky Lucie Lebedové.
„Bylo až neuvěřitelné, jak vnímala náš způsob žití a jednotlivé prvky včetně osvětlení a dekorací přizpůsobila přímo nám. Nemuseli jsme vůbec řešit nějaké futuristické návrhy, které by šly úplně mimo naše představy,“ pochvaluje si paní domu a dodává: „Samozřejmě jsem si myslela na šatnu, dvě koupelny, dvě toalety i oddělenou místnost na pračku a sušičku, vzhledem k rozloze bytu jsem se však neodvažovala doufat, že by se to dalo zrealizovat. Nakonec se ale do prostoru všechno perfektně vešlo.“
Původní kusy i inovace
„Majitelé si přáli zachovat některé kusy stávajícího mobiliáře, jako je jídelní stůl a židle či zařízení dětského pokoje, jsme ale velmi rádi, že jsme je ,přemluvili', aby netrvali na umístění hlavního obytného prostoru na původním místě, na které byli zvyklí,“ vzpomíná na prvotní zadání Lucie Lebedová.
Při rekonstrukci ponechali vstupní dveře do stávajícího bytu a přímé navazující prostory, ze zádveří se vstupuje na toaletu a zachována byla i koupelna. Podlouhlá dispozice původního bytu je využita pro ložnice a dětské pokoje, podél těchto místností vznikla chodba, která končí šatnou navazující na ložnici rodičů, z níž je přístup do samostatného sprchového koutu. Chodba na svém konci prochází místem spojení obou původních bytů a ústí do obytného prostoru s kuchyní.
Neutrální barvy s akcentem
Oddělení jednotlivých prostor je funkčně zcela jasné a dané. Opticky celý interiér spojují použité materiály, objevuje se tu několik odstínů šedé a opakuje se tmavé dřevo.
Jednoticím prvkem je i jednobarevná podlaha v barvě světlého latté přecházející i do chodby a šatny, která je již součástí ložnicového prostoru.
„Celý interiér je koncipován do poměrně neutrální barevnosti, pomocí červených doplňků a několika solitérních kusů jsme dosáhli akcentu, který se ale v průběhu času dá jednoduše změnit,“ doplňuje autorka návrhu.
Poznali byste, že se původně jednalo o dva byty? Co říkáte barevným akcentům?