Spím, poraď si sám! Jaká pravidla pasivního sexu musíte znát

Ne, sex nemusí být oboustranně bouřlivý, nemusí ani připomínat akrobatické cirkusové číslo. Někdy je jeho podstatou použití partnera jako nástroje. Milenec tak v podstatě zastává funkci erotické pomůcky, což velmi trefně popisuje oblíbený autor a mentor americké mládeže Paul Joannides ve své příručce Sex je umět, chtít a vědět.

Řekněme tedy, že se žena probudí v pět ráno, nažhavená na nejvyšší míru, a ráda by své erotické vypětí vybila nějakou činností, která – alespoň přibližně – připomíná soulož. Jenže co s tím, když vedle ní oddechuje muž, který nepatří zrovna mezi ranní ptáčata a až do oběda bývá v polokomatózním stavu?

Podle zmíněného odborníka nejspíš partnerce dovolí, aby ho stimulovala až ke ztopoření (pokud se u něj nedostavila, v tomto případě vítaná, ranní erekce) – jestli se tedy nejedná o člověka, který se šíleně navzteká, když ho někdo vytrhne ze spaní. Potom se můžou pomilovat, přičemž muž zůstává zcela pasivní a veškerou práci odvádí partnerka. Žena se také může sama uspokojovat, zatímco ztopořený partnerův orgán používá v sobě jako umělý úd. A vlastně, proč ne?

Obraťme teď role a představme si, že je krátce před půlnocí, partner už to nemůže vydržet, ale jeho milovaná je momentálně pro okolní svět mrtvá. Jestliže jí nevadí nabídnout pochvu ke styku a sama se na akci nikterak nepodílet, stačí, když si lehne na bok a umožní mu vstup zezadu. Mimochodem, ženy používají podobný způsob už celá staletí. Rozdíl je jen v tom, že takto nemusí předstírat, že prožívají nebeský orgasmus. Výhodou je, když žena používá takovou antikoncepční metodu, která před stykem nevyžaduje žádná přípravná opatření, tedy například nitroděložní tělísko nebo pilulky. A teď se dostáváme k pověstnému kamenu úrazu.

Když se někomu do sexu nechce (je opravdu totálně vyčerpaný nebo nemá náladu), proč ho jednoduše neodmítne se slovy, „nech mě být a udělej si to sám“? Paul Joannides to vysvětluje tak, že některým lidem skutečně (občas) nevadí, když jsou takto sexuálně „zneužití“. Ovšem za předpokladu, že se po nich neočekává bůhvíjaké erotické vzrušení a aktivita. V podstatě se jedná o první nepsané pravidlo: „Pokud chceš pasivní sex, nechtěj zázraky, spím.“ Je tu však ještě druhý, neméně důležitý bod.

Méně aktivní partner (tedy ten polomrtvý, který kupříkladu leží na boku ve stanu a žádný kolemjdoucí nemá šanci poznat, že nastavuje svůj klín) má právo návrh protistrany kdykoli svobodně odmítnout. Pak tomu aktivnímu nezbývá nic jiného než vzít situaci do vlastních rukou a přistoupit na sólové hrátky, tedy masturbaci.

Ovšem pozor, Paul Joannides varuje, že tento přístup vyžaduje jinak bohatý sexuální život, protože v dlouhodobé perspektivě by se aktivní partner mohl začít cítit méněcenný a ten pasivní zneužívaný. Vždy se tak musí jednat o jakousi intimní harmonii a vyváženost celého sexuálního života. Nelze „jen ležet a spát“, jako se nedá neustále křepčit v poloze hlavou dolů. Ve vztahu by to mohlo způsobit problémy a nespokojenost. Zlatý střed je jako vždy nejlepší.

A co vy, provozujete pasivní sex?