Soutěživí rodiče: Proč vám nepřejí úspěch?

Ať už hrajete vědomostní hru nebo třeba vaříte oběd – vždycky musí ukázat, že vědí a umí víc. Zdá se vám to, nebo se vás opravdu snaží trumfnout vaši vlastní rodiče? Ale proč to proboha dělají?

„Naši jsou velmi inteligentní a kultivovaní, ale čím jsou starší, tím se chovají povýšeněji. Každý druhý je pro ně neotesaný primitiv,“ vypráví Blanka, která se ani ve svých 33 letech nemůže zbavit pocitu, že se dívají rodiče svrchu i na ni. „Mám šikovné děti, dobrého manžela, zázemí i úspěch v práci. Každá jejich návštěva mě ale srazí do kolen. Všechno podle nich dělám špatně, ničemu nerozumím,“ popisuje Blanka a vypráví dál: „Nedávno mě v práci povýšili a měla jsem z toho obrovskou radost. Když jsem to volala tátovi, jeho první reakce byla: No to to dali té pravé. Vždyť ty nejsi vůbec zodpovědná!“ vypráví Blanka. „Jako by mi ten úspěch snad ani nepřál, nebo ho to snad dokonce naštvalo,“ dodává smutně.

Pokud chcete situaci řešit, je důležité pochopit, proč se rodiče takto chovají. „Jak už to v mezilidských vztazích bývá, jde často o dvoustrannou záležitost. Rodiče možná neměli v minulosti objektivní důvod být s vaší výkonností spokojení, třeba v době, kdy jste si užívali studentského života a do práce jste se nehrnuli. Situace se dávno změnila, ale oni už nedokážou změnit své vzorce chování a ustrnuli v pozici mentorujících,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Lišková z partnerské poradny v Jičíně. Dalším častým modelem jsou podle ní příliš ambiciózní rodiče. Dítě pak trpí nedostatkem uznání a v důsledku toho se i v dospělosti neustále předvádí – snaží se dokázat, že je lepší. To opět vzbuzuje u náročných rodičů nelibost, a proto jej nechválí.

Cestou ze začarovaného kruhu je podle psycholožky Aleny Němcové první krok, který musíte udělat vy. „Nezatracujte své rodiče, ale naopak jim projevte zájem a lásku. Stěžujete si, že vás nikdy nepochválili, ale pochválili jste někdy vy je? Řekli jste jim někdy, že si jich vážíte za to, jak vás vychovali nebo třeba že je obdivujete za to, že se i v pětašedesáti přihlásili na kurz angličtiny? Oni vám úspěch přejí, ale je pro ně těžké smířit se s tím, že už je nepotřebujete. Přesvědčte je o opaku,“ radí Alena Němcová.

Osmadvacetiletá Alice i její o pět let starší bratr Zdeněk odmalička poslouchali od matky jednu větu, která bolela: Panebože, proč já mám ty děti tak hloupé? „Ne, že by nás máma neměla ráda, ale musí mít vždycky navrch. Když nedáme na její rady, kterých ale posloucháme každou hodinu dvanáct do tuctu, něco uděláme jinak a nevyjde to, má až dětinskou radost. Může totiž prohlásit: Já jsem ti to říkala!“ popisuje Alice a dodává: „Já už ale na tohle nemám sílu. Bohužel to dospělo až do té fáze, že se s rodiči vídám jen z povinnosti a témata našeho hovoru nikdy nestočím na nic osobního, protože jsem za všechno hned kritizována.“

K podceňování dětí se podle Zuzany Liškové často uchylují rodiče, kteří mají podobnou zkušenost z vlastního dětství. „Neochota projevovat uznání svým dětem bývá zpravidla něco jako rodinná štafeta. Prarodiče to také dělali, praprarodiče rovněž a oni sami to jinak ani neumí. Nepřejí vám neúspěch, ale když se ukáže, že měli pravdu oni, cítí se nepostradatelní, což jsou pocity, kterých se jim v jejich vlastním dětství nedostávalo.“

Pokud nezměníte rodiče, zapracujte o to více na sobě. „Doporučuji jakékoli narážky zcela ignorovat a chovat se normálně, nenechte se strhnout ke konfliktům. Vzpomínejte na to hezké, co jste s rodiči zažili,“ radí Zuzana Lišková a dodává: „Pokud se je ze všech sil snažíte napravit, po dobrém i po zlém a nakonec zjistíte, že to nejde, překonáte vztek i bolest a dostanete se po čase do fáze vyrovnání; smíříte se s tím, že rodiče už nezměníte, a uvědomíte si, že problém nemáte vy, ale oni."

Vy jste si ale problém uvědomili a máte jedinečnou možnost vychovat novou generaci vaší rodiny a neopakovat přitom stejné chyby. „Ve věku okolo třicítky už by měl být člověk nikoli dítětem svých rodičů, ale sám sebou, případně rodičem svých vlastních dětí. A právě děti neúměrně kritických rodičů se velmi pečlivě starají o to, aby se jejich vlastní potomci necítili neschopní a nešikovní. Uvidíte, že budete skvělí, povzbuzujte své děti a pochvalte je od srdce za každý úspěch,“ vyzývá Zuzana Lišková.

Tip redakce: Víte, co všechno byste měli stihnout do třicítky? Nahlédněte do článka Tahle rozhodnutí byste měli udělat do třicítky!. A když už budete v rozhovoru s matkou, zkuste s ní probrat i své zdraví (napovíme vám zde: Zdraví: 9 otázek, které položte své matce!).

Nevyhýbejte se rodičům ani s nimi nesoupeřte. Berte všechno jako výzvu – máte přece jedinečnou možnost tuhle rodinnou kletbu svým chováním konečně prolomit!