Článek
Přímo doma muže v uniformě nemám, ale takovým je můj soused. Vzhledem k tomu, že bydlíme v rodinném domku se zahrádkou, máme společný plot. Naše sousedské vztahy začaly příkladně. Když se soused nastěhoval, přišel a představil se. Za nějaký čas jsme zjistili, že byl vojákem z povolání v poměrně vysoké hodnosti, ale teď už je v důchodu.
Když se nastěhovali, přijely pomáhat i jejich tři děti s rodinami a začaly planýrovat zahrádku. Museli jsme se smát, neustále jsme slyšeli od něj osočování zeťů ve smyslu: „No to jsi toho teda udělal, to já jsem za takovou chvilku stihl tohle, toto a támhleto…“
Za nějakou dobu, protože soused je výborný včelař, si přivezl úly a začal stáčet med. To měl u sebe zrovna na prázdninách vnuka asi tříletého. Pořád ho upozorňoval „Nechoď sem, včely jsou rozdrážděné, píchnou tě“ a vnuk zase oponoval „Ale dědo, nepíchnou, neboj". Samozřejmě že píchla malého do prstu, ale nesl to opravdu statečně. Soused na to: „Já jsem ti to říkal, že tě píchne“ a vnuk odpověděl: „Dědečku, já vím, že jsi mi to říkal, ale vojáci nebrečí, že ne, jsem už velký kluk a ti nepláčou." On jen souhlasně přikývl hlavou. Pro mě však bylo opravdu neuvěřitelné, že ten malý nezabrečel, a zůstala jsem koukat, i jaká výchova může v některých rodinách fungovat!
Dneska je soused na své chalupě už celoročně a věřte, nebo ne, to, co dělal zeťům, dělá dnes své manželce. Dá do pozoru občas i nás. Nebojí se nám říct, že místo sezení u ohně máme raději uklízet zahrádku, že je tam strašný bordel...
No zkrátka to mají ti vojáci asi v sobě. Sama koukám na jeho denní režim a jde mi z toho hlava kolem, ve svých sedmdesáti letech je velice vitální muž a moc ho obdivuji. Stejně jako jeho ženu, že s ním tak dlouho vydržela!
Co vy na to? Je vojenská uniforma diagnóza stejně jako být učitelkou? Jak se žije s muži, kteří si jako své povolání zvolili režim ve stejnokroji? Pojďte nám povyprávět své příběhy a postřehy na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
