Sociální fobie: Jak můžou znepříjemňovat život

Dovedete si představit, že byste si nemohli dojít na nákup, být v práci s kolegy nebo jet městskou dopravou? Situace, do kterých se lidé se sociálními fobiemi běžně dostávají, jim komplikují život v mnoha ohledech. Jak tyto strachy vznikají a jak se projevují?

Fobie je odborný termín, dobře známý i laické veřejnosti. Jde o neopodstatněný, ale silný strach z různých situací či objektů. Sociální fobie způsobuje těm, které postihne, tělesné i emocionální problémy. Obvykle se projeví ve chvílích, které se odehrávají mimo okruh nejbližších. Většina lidí trpících tímto symptomem si bývá vědoma toho, že jejich strach nemá racionální odůvodnění, ale to jim nijak nepomáhá, protože ho nedokáží zkrotit. To často vede ke společenské izolaci a stresu. Co takové lidi děsí nejvíc?

Lidé se sociálními fobiemi se bojí například toho, že se ve společnosti znemožní, budou se chovat nepřirozeně nebo se z jakéhokoli důvodu stanou středem pozornosti, o kterou nestojí. Kvůli tomu odmítají pozvání na různé akce, večírky, ale vyhýbají se i setkáním s nejbližšími lidmi na veřejných místech. Mohou pociťovat strach i kvůli nějakému tělesnému rysu, třeba akné, předkusu či velkému nosu (Víte, co je coulrofobie?).

Podle odborníků se s některou ze sociálních fobií potýká až 13 procent populace. Původ těchto problémů však není zcela známý. Nezávisí totiž na pohlaví, vzdělání ani inteligenci. Někteří odborníci tvrdí, že souvisí s nahromaděnými životními neúspěchy, psychickým traumatem, ale že může být i vrozená. Většinou se poprvé projeví v období puberty, mezi 14. a 20. rokem života.

Jednoduše řečeno, pacient prožívá velký strach, který ho omezuje v mnoha situacích a aspektech jeho života (čeho se bojí Sylvester Stallone). Projevuje se totiž nejen po psychické stránce, ale i po tělesné. „Typické je zčervenání, rozklepání se, pocení, pocity na omdlení, zvýšený tep, zrychlené dýchání, narušení spánku. Zásadní pak jsou projevy v chování, kdy se dotyční vyhýbají kontaktu a společnosti, vybírají si práci, kde nemusí být podobným situacím vystavováni a podobně. Po psychické stránce se objevují pocity méněcennosti, neschopnosti a sebekritiky,“ vyjmenovává psycholog Ondřej Pečený z Kliniky Kappa.

Toto vyhýbavé chování a dlouhodobý stres může mít na život pacienta i dramatičtější dopady. Často trpí samotou, může být závislý na rodinných příslušnících, mít studijní či pracovní problémy. Ve vážnějších případech se u těchto lidí může rozvinout i deprese, závislost na alkoholu či drogách, nebo se dokonce pokusí o sebevraždu.

Pokud je sociální fobie natolik omezující, že pacient není schopen běžného kontaktu s lidmi, že nemůže chodit do práce či není schopen ani vyjít na ulici, je na místě terapie. Správně zvolenou terapií se dají projevy sociálních fobií dost zmírnit, což pacientům výrazně usnadňuje život.

Některé terapeutické směry považují fobie za symptom, tedy za projev hlubšího psychického strádání. Konkrétní fobie vzniká podle nich takzvaným přesunutím úzkosti z této situace na konkrétní, méně ohrožující objekt. Zpočátku toto přesunutí přináší úlevu, protože lidé své strachy dokáží přesně pojmenovat. Po čase se ale fobie rozšiřují i na jiné objekty či situace.

„V analytické terapii se snažíme toto přesunutí vnímat symbolicky a hledat pravý zdroj. Například u klienta s tzv. klaustrofobií – strachem z uzavřených prostor, můžeme po čase zjistit, že jeho úzkost se týká nějakého příliš těsného, svobodu ohrožujícího vztahu, ze kterého podle něj není úniku. A protože může být z různých důvodů nemožné uvědomit si těžkosti v takovém vztahu, strach se nevědomě přesune na jinou svobodu omezující situaci, například na uzavřený prostor,“ udává příklad psychoterapeutka Mgr. Michaela Kokešová. Podle odborníků může dostatečně dlouhá a pravidelná terapie člověka fobií zcela zbavit. Léčba se provádí psychoterapií, psychofarmakologií nebo kombinací obou přístupů.

A víte, že hypochondři jsou opravdu nemocní lidé?