Sobec, nebo váš opak: Typy partnerů, se kterými vám to nikdy klapat nebude

Začátky partnerských vztahů jsou vždycky krásné. Vládne v nich pozornost, něha, romantika i sexuální naléhavost. Svět se díky lásce zdá být mnohem lepší místo.

Ale navzdory tomu, že zamilovanost je krásná emoce, dokáže taky ošálit zdravý rozum. Tedy aspoň v té fázi partnerství, kdy člověk ještě nosí růžové brýle a zmaten hormony si solí kávu a sladí polévku. Zde je pět charakterových vad, které se budou časem jen zhoršovat.

Vztahy začínají hladce a snadno, ale postupem času můžete u svých partnerů vypozorovat určité vzorce chování, které by pro vás měly představovat varování. Jedním z nich je, že protějšek o všem rozhoduje výhradně sám a vždy musí být po jeho. „Aspoň převezme zodpovědnost za věci, na které já nestačím,“ pomyslíte si, jenže ouha.

Pokud ve vztahu nefungujete jako tým a vše se točí jen kolem plánů a cílů jednoho z partnerů, který s vámi rozhodně nemíní nic konzultovat, tak z původní zamilovanosti nakonec nic nezůstane. A nečekejte, že se jednoho krásného dne rozrazí dveře a ozve se: „Zlato, konečně ti budu naslouchat, jsem úplně jiný člověk!“ Bohužel, takové zázraky se nedějí. Sobec zůstane sobcem.

Žárlivost se někdy považuje za projev lásky, ona je ale ve skutečnosti něco jako zhoubný nádor, který postupně bují. Chorobná žárlivost má původ v pocitech méněcennosti, ale i v genech.

Žárlivý partner se chová na první pohled sebevědomě, vztah řídí, ale jakmile si něco vezme do hlavy, nikdo mu to nevymluví. Neskončí, dokud partner nepřizná i to, co neudělal. Žárlivost a nejistota často vyvolávají i další rušivé chování, jako je kontrola telefonu partnera nebo potřeba být informován o každém jeho pohybu. Je to nezdravé a o vzestupné tendenci není pochyb.

Protiklady se přitahují, ale ne vždy fungují. Jakmile si nesedíte v zájmech a názorech, neshodnete se v otázkách finančních investic nebo rodičovství (vy děti chcete, on ne), dřív či později začne být jeden z vás (nebo oba) nešťastný.

Problémy s kompatibilitou, tedy s tím, jestli se k sobě hodíte, vás od sebe vzdálí a nakonec ztratíte o vztah zájem. Nedejte tedy na rčení, že vůbec nevadí, když je každý z vás z úplně jiného těsta.

I když jste v oddaném vztahu, stále musíte mít vytyčené určité hranice. Například jeden o druhém víte, že by nesnesl nevěru nebo třeba veřejné ponížení. Přesto se protějšek dopustí prohřešku. Ztrapní vás před svými kamarády, a pak se zoufale omlouvá. Podvede vás a jedním dechem slíbí, že už to nikdy neudělá. Jenže vy snášíte další a další ponižování a přicházíte mu na nové známosti. Respekt a upřímnost činí vztah silnějším, pohrdání a lži ho ničí.

Když vás podvedl, jaká je pravděpodobnost, že to udělá znovu? 

„Sim tě, špatně sis to vyložila, nedělej z toho drama a uklidni se, hysterko!“ V případě, že partner neustále popírá, že by udělal chybu, nikdy se nepřizná, že ujel, neomlouvá se za situace, kdy vám ublížil, pořád se jen dokola na něco vymlouvá a ukazuje prstem na vás jako věčného viníka, nemá smysl si nalhávat, že do něj kouzelná víla přes noc nasype sebereflexi a úctu k vám. Naopak se i tohle toxické chování časem zhoršuje. Máte zapotřebí v takovém vztahu zůstávat?

Digitální kopačky: jak se zbavit svého ex i on-line a kde být obzvlášť obezřetný?