Článek
Je to otravný proces, který čas od času musí podstoupit každá žena. Většinou při něm dojde k odhalení, které není ani tak skandální, jako spíš frustrující. Ale musí to být. Bez toho, aniž bych se svlékla do naha, nezjistím, zda jsem narazila na opravdu spolehlivý a funkční model. Aby nedošlo k mýlce, pořád mluvím o podprsence.
Pohled do zrcadla při zkoušení prádla jsem bez záchvatu hysterického pláče zvládla naposledy ve dvaceti. Ostatně, byl jen letmý. Tehdy totiž nešlo o to, aby podprsenka dobře držela, ale aby šla rychle dolů. Netrvalo dlouho a poměr se obrátil. Nic nesmí jít dolů. A všechno musí držet. Nežádám od podprsenky příliš. Přesto platím vysokou cenu. Třicet minut tváří v tvář (no...) zrcadlu nasvícená tak, že k účtence očekávám rentgenový snímek plic jako poděkování za nákup. Zářivka ženu nestaví do lichotivého světla, ani když je oblečená. Natož, když je svlečená. Takže když už to musí být, ať je to prosím rychle odbyté. (Ano, pořád podprsenky.) „Tak co, zlatíčko, jak jsme na tom?” exploduje mi za zády hlas prodavačky. Pak se bez varování rozletí závěs kabinky, dvě ruce chytnou ramínka a setřesou mě do nové podprsenky stejně obratně, jako kdysi maminka do punčocháčů. Marně se snažím zabalit zbytky své důstojnosti do závěsu. „Ale kotě, nebuďte přece tak úzkoprsá, my jsme tady zvyklé na leccos!” švitoří dáma, zatímco zručně zastrkává přebytky mého těla do prádla jako cípy košile do kalhot. Děkuji. Přesně tohle jsem potřebovala slyšet. Podprsenku jsem si tehdy nekoupila. A dnes toho lituji.
Nenapadlo mě dělat si pandemické zásoby negližé, a tak se teď musím spolehnut na e-shop. Tak kterou? Braletka je mi sympatická, protože to zní trochu jako tartaletka. A tu já moc ráda. Anebo balkónovou? To znamená, že v ní budu smět jenom na balkon? V tom případě si vystačím s chalupářskou. Těch mám doma několik. Algoritmus e-shopu mi vzápětí nabídne udržitelné spodní prádlo. To je ono! Nevím sice, co přesně má udržet a kde, ale v mém věku toho mám na udržení už tolik, že vítám každou pomoc. Pozor ale. Na chlapy udržitelnost nefunguje. Protože když mě v mém novém modelu viděl ten můj, neudržel se smíchy.
Však jsem říkala. Málokdy to sedne.
Jestli vám ale sedl fejeton Lucie Šilhové, zlepšete si náladu v sekci Očima padesátky, kde humorně popisuje život (nejen) po padesátce.
