Služební cesta jako noční můra?

Co tedy dělat v případě, že vás šéf na služební cestu posílá a vy si nejste zrovna jistá svými šoférskými schopnostmi, ačkoliv jste u přijímacího pohovoru suverénně tvrdila, že řízení auta pro vás není problém? V takovou chvíli máte několik možností. První z nich je „přiznat barvu" a vysvětlit, že se na takovou cestu opravdu necítíte. Druhou možností je sebrat všechny síly a udělat vše pro zdárný průběh akce - tedy co nejlépe se na cestu připravit.

Nesmíte zapomenout vzít si s sebou všechny potřebné věci, jako jsou doklady, zelená karta od vozidla, povinná výbava předepsaná nejen pro Českou republiku, ale pro všechny země, kterými budete projíždět. Velice důležitá je i mapa (pokud nemáte GPS) s vyznačením nejvhodnější trasy a záchytných bodů, například větších měst, kolem kterých budete projíždět. Tyto záchytné body je ostatně nejlepší si zapamatovat, abyste při jízdě pořád nekoukaly do mapy. Do mapy se podívejte vždy jen při zastavení na odpočívadle, kde se zároveň trochu protáhnete a občerstvíte. Pro cestování autem je také nutné si předem zjistit odlišnosti v dopravních předpisech ostatních zemí, abyste se vyhnuly nepříjemnostem a pokutám.

Pokud vám zbývá do odjezdu na služební cestu ještě pár dní, bude nejlepší, když si zaplatíte kondiční hodiny v autoškole. Tam je možné si zopakovat jízdu za různých podmínek (například za deště, za tmy nebo na dálnici) a také si procvičit znalost dopravních předpisů, které se tak snadno zapomínají. Jestliže ale už mnoho času není, můžete alespoň poprosit nějakého zkušenějšího řidiče, aby s vámi takovou cvičnou jízdu absolvoval. Výborným pomocníkem je také internet, kde se kromě trasy dají nalézt také cvičné testy z dopravních předpisů a informace o provozu v zahraničí.

Možná je zbytečnost to připomínat, ale ne pro každého je to samozřejmostí. Proto - nezapomeňte se před jízdou připoutat bezpečnostním pásem! Ten by měl být upevněn mimo krk přes rameno a hruď. Upoutání je nutné také v případě, že auto je vybaveno airbagy. Airbag je totiž pouze doplňkový záchranný systém a bez použití bezpečnostních pásů může i zabít! Důležité je dbát také na optimální polohu sezení a jízdu prokládat alespoň krátkými přestávkami. Při jízdě je pak nutné kontrolovat tachometr, protože prostý odhad rychlosti třeba podle ubíhající krajiny je často zkreslený. Rychlost jízdy se pak musí přizpůsobit nejen vašim dovednostem, ale také klimatickým podmínkám, tedy mokré či kluzké silnici nebo snížené viditelnosti. Nezbytné je též naučit se udržovat bezpečnou vzdálenost za vozidlem jedoucím před námi. Pro nácvik platí jednoduché pravidlo tzv. dvou sekund: když auto před vámi mine třeba strom nebo dopravní značku, vy k tomuto bodu musíte dojet nejdříve za dvě vteřiny.

Služební (dle Zákoníku práce pracovní) cesta je časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Celkově je to doba od nástupu zaměstnance na cestu, přes výkon práce, až po návrat. Základní podmínky pracovní cesty určuje zaměstnavatel, ale je přitom povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Zároveň je povinen zaměstnanci poskytnout cestovní náhrady, jako je stravné, výdaje na ubytování, jízdní a nutné vedlejší výdaje. Přesný výpočet těchto výdajů udává zákon 262/2000 Sb., tedy Zákoník práce, přičemž takzvané nutné vedlejší výdaje jsou takové, které zaměstnanci vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou. Jedná se například o parkovné.

Zaměstnanec je povinen zpravidla do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné podklady nutné pro vyúčtování cestovních náhrad. Ty by měly být obsaženy ve Zprávě ze služební cesty, která by měla dále obsahovat název firmy, datum (tedy v jakých dnech se pracovní cesta uskutečnila), název instituce, ve které bylo jednáno, a jméno zastupující osoby, dále účel jednání, výsledek cesty a datum se jménem a podpisem zaměstnance.