Slavní čeští emigranti: Pokus o únos ze strany Státní bezpečnosti i dvojitý exil

Opustit rodnou zemi z ekonomických, politických nebo třeba náboženských důvodů? Důvodů k emigraci měli lidé v minulém století mnoho, někteří utekli před fašismem, jiní před komunismem. Nejčastěji proto, že byli pronásledováni, hrozilo jim vězení nebo nesměli tvořit.

Kteří umělci či sportovci se rozhodli najít štěstí za hranicemi a jak se jim žilo?

Herec, spisovatel a dramatik, jehož tvorba byla neodmyslitelně spojena s Janem Werichem (†75), se kterým se poznal na gymnáziu, a s Osvobozeným divadlem. Emigroval dokonce dvakrát. Poprvé ve chvíli, kdy byli kvůli otevřeně protifašistickým hrám a narážkám na Hitlera nuceni divadlo zavřít. S Werichem a dvorním skladatelem Jaroslavem Ježkem (†35) odešli do Pensylvánie na začátku 1939. Uspěli na Broadwayi, přes Hlas Ameriky a britské BBC posílali písně a slova naděje na podporu do své domoviny. Do Československa se vrátili po válce.

Po dvou letech však Voskovec odešel znovu, nejdříve do Francie a posléze opět do Ameriky. A tam jej paradoxně obvinili, že je sympatizant komunismu. Po uklidnění situace žil George Voskovec v New Yorku a věnoval se divadlu i filmu, s Werichem si až do smrti dopisovali. Jednu ze svých nejznámějších amerických rolí si zahrál ve snímku Dvanáct rozhněvaných mužů (1957).

V dětství zažil, jak tiskárnu jeho rodiny zničili komunisté, a to v něm zakořenilo nevoli k režimu. Říkalo se mu básník s kytarou, kritizovat dění ve společnosti se nikdy nebál a po roce 1968 se stal symbolem proti totalitě.

Písní Bratříčku, zavírej vrátka složil hned den po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Pár měsíců poté mu ještě stihlo vyjít stejnojmenné album, v roce 1969 ale odjel do „západního“ Německa na festival, kde nakonec zůstal dvacet let. Během nich spolupracoval s redakcí rádia Svobodná Evropa, nahrál další písně a své desky nelegálně šířil do Československa. V roce 1989 se pak vrátil, nejen kvůli revoluci, ale i na pohřeb své maminky. Nebylo to ovšem natrvalo, střídavě žil v Německu, kde také na srdeční příhodu zemřel. Z nově nastolené demokracie a poměrů v zemi velmi nadšený nebyl.

Úspěšný herec podepsal v roce 1968 Dva tisíce slov a stejně jako mnozí jeho přátelé sebevědomě se domníval, že okupace nemůže trvat dlouho. Ideály mu postupně začala brát nastupující normalizace, jako herec a nepřítel režimu se ocitl na černé listině a nemohl vystupovat. Když ale na začátku roku 1977 zatkli jednoho z jeho největších přátel, Václava Havla (†75), naznal, že je čas opustit republiku. Dostal s manželkou herečkou Karlou Chadimovou (78) výjezdní doložku na dovolenou na Kypr, čehož rodina se dvěma dcerami využila a emigrovala do Kanady. Aby nevzbudili podezření, měli v kufrech opravdu jen letní oblečení a plavky.

Ocitli se v cizí zemi bez znalosti jazyka, s povoláním, které je na něm extrémně závislé. Tříska se ale nedal, učil se anglicky a díky Formanovi a Voskovcovi se tu nakonec u divadla a filmu uchytil. Jeho žena v herecké dráze nepokračovala, živila se jako hosteska a posléze manažerka hotelu. Po revoluci se Tříska do Česka vracel a navázal na hereckou kariéru, stal se hvězdou Obecné školy (1991), Želar (2003) i Shakespearovských slavností. Trvale však žil v Los Angeles. Zemřel v roce 2017, když se smrtelně zranil při pádu z Karlova mostu.

Jestli některý český umělec vrcholně uspěl i v zahraničí, pak rozhodně režisér Miloš Forman. Na svém kontě má dva Oscary za režii, tři Zlaté globy a řadu dalších ocenění.

Oba rodiče mu zemřeli v koncentračních táborech a jejich rodinný penzion byl znárodněn, to v něm přirozeně zanechalo stopy. Vystudoval scenáristiku na FAMU a v 60. letech natočil řadu skvostných snímků. V roce 1968 odjel oficiálně natáčet do USA film Taking off (1971), po srpnových událostech v Americe ještě zůstal a žádal o prodloužení výjezdní doložky. Filmexport s ním ovšem rozvázal pracovní poměr, a tak se Forman, byť to zprvu vůbec nezamýšlel, rozhodl v Americe zůstat. Neměl žádné peníze, naštěstí ale dostal nabídku na reklamy a to byl podle něj bod zlomu. Nakonec natočil takové pecky jako Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Vlasy (1979), Amadeus (1984) nebo Lid versus Larry Flint (1996) a stal se jedním z nejvýraznějších světových filmařů. Na svou vlast ale nezapomněl, jeho dům se stal oázou pro české krajany, kterým za oceánem často pomáhal.

Narodila se jako Ivana Zelníčková, měla talent na sport, na profesionální úrovni se věnovala lyžování, zároveň si přivydělávala jako modelka. Prvním manželem se stal lyžař s rakouským pasem Alfred Winkelmeier, kterého si vzala spíše formálně, následně se jí i díky němu podařilo emigrovat do Kanady. Tam prodávala v obchodě s lyžařskými potřebami a živila se jako modelka. Dostala se do New Yorku, kde jí a jejím kamarádkám jednoho dne zaplatil sympatický podnikatel útratu v baru. To ještě netušila, že poznala budoucího manžela. Podnikatele Donalda Trumpa (75) si vzala o pár měsíců později, v roce 1977, a ač s ním má tři děti, vždy dávala přednost práci. Rozvedli se kvůli jeho nevěrám, ale dodnes jsou přátelé. Ivana se poté ještě dvakrát vdala i rozvedla, sama ale nezůstává a obklopuje mladšími krasavci.

Sportovní legenda Ája Vrzáňová vyhrála první krasobruslařské závody již v sedmi letech, v osmnácti se stala mistryní světa. Další úspěchy následovaly, jenže na dalších mistrovstvích ji nemohli doprovázet rodiče, zato však každý její krok hlídali agenti Státní bezpečnosti. Režim Vrzáňové nedovolil cestovat na Exhibici šampionů, o její budoucnosti měl zato jasnou představu – měla se přestěhovat do Moskvy a tam učit sovětské děti bruslit. Vrzáňová měla o své budoucnosti ale jinou představu a v roce 1950 po londýnském mistrovství světa (které vyhrála) za dramatických okolností, kdy se jí pokoušela unést Státní bezpečnost, požádala o politický azyl. Nakonec emigrovala do USA, kde se jí jako Aje Zanové velmi dařilo jako profesionální krasobruslařce. S manželem Čechoameričanem Pavlem Steindlerem podnikali v gastronomii, do jejich restaurace často chodili čeští emigranti, jako například Jiří Voskovec, Miloš Forman nebo Waldemar Matuška. Snili o tom, že jednoho dne otevřou restauraci i v Praze. Do své rodné země se Vrzáňová vrátila po revoluci na návštěvu, pak sem přijížděla stále častěji a trávila zde každé Vánoce.

Proč nikdy neemigroval Jiří Kodet?