Skrýš, kterou u vás doma nikdo nenajde? Vyrobte si ji

Kdysi býval malý trezor ukrytý v každé druhé honosné kanceláři. Naše skrýš se sice trezoru ani neblíží, její obsah však bude bezpečně skryt před cizíma očima a může posloužit třeba jako místo pro vaše „poklady“ z dětství, deník, domácí hotovost nebo šperky po babičce.

Základem jsou staré knihy. Vzhledem k tomu, že při výrobě skrýše „utrpí zásadní újmu“, vybírejte staré či méně oblíbené tituly, s nimiž se lehce rozloučíte. Pamatujte však na to, aby měly pevnou vazbu, zachovalý hřbet, byly přibližně stejně vysoké a alespoň centimetr tlusté (s tenčími se špatně pracuje). Výhodou je kvalitní tvrdá vazba s látkovým potahem, lesklý obrázkový povrch lze také použít, ale hůř se s ním pracuje (klouže). Podle velikosti skrýše budete potřebovat čtyři až šest knih.

Dále oceníte kvalitní vylamovací řezák nebo ostrý kutilský nůž. Obyčejné lepidlo na papír a sešívačku určitě najdete doma. Nakonec budete potřebovat krabičku patřičné velikosti – podle toho, jak velkou skrýš plánujete. Může to být například krabice od dětských bot. Na její hloubce nezáleží – dá se přizpůsobit hloubce knihovny.

Nejprve svlékněte všechny vybrané knihy z papírového přebalu (mají-li ho) a určete, které dva svazky budou tvořit levý a pravý okraj skrýše – ty zatím odložte.

U zbylých tří až čtyř knih odstraňte desky od stránkového vnitřku, kterému se říká knižní blok. Nůž veďte rýhou – najdete ji v ohybu obálkového kartonu podél hřbetu. Jde to trošku ztuha, ale pokud máte ostrý nůž, nebude to velký problém. Snažte se zachovat rovný řez, aby okraj nebyl moc roztřepený.

Pak knihu otevřete a stejný řez proveďte i zevnitř, tedy na místě, kde se předsádka spojuje s knižním blokem. Tohle místo je tvořeno většinou jen jednou vrstvou papíru, proto to půjde jako po másle. O to více si hleďte rovného řezu, případně použijte příložník.

Stejně postupujte i z druhé strany. Výsledkem bude úplné oddělení desek od knižního bloku, respektive by před vámi měly ležet přední a zadní část desek a čistě ořezaný hřbet knihy. Ten by měl mít z obou stran alespoň tři milimetry zpevněné přebalové látky.

U dvou odložených knih odřežte vždy jen jednu část obálky a druhou nechte spojenou s hřbetem. Chcete-li, aby na všech knihách byl stejný směr nápisů na hřbetech, je třeba si ohlídat, abyste měli jeden hřbet s přední deskou a jeden hřbet se zadní deskou. Jakmile budete mít vypreparované všechny knihy na skrýš, můžete se posunout k dalšímu bodu.

Sestavte vedle sebe všechny vnitřní hřbety knih a přidejte k nim ze stran ty s jednou částí obálky. Nůžkami začistěte případné nerovnosti nebo třepení na stranách, ale vždy by vám mělo zůstat alespoň několik milimetrů volné látky. Pomocí těchto krajů totiž hřbety knih spojíte k sobě.

Lepení by bylo příliš zdlouhavé, proto je lepší použít sešívačku – měly by stačit tři až čtyři sponky z každé strany. První a poslední určitě musejí být co nejblíž u horního a dolního okraje hřbetu. Kdybyste se při sešívání netrefili přesně do spoje, sponku jednoduše odstraňte a sešijte znovu, nic se neděje.

Důležité je pohlídat, aby všechny spodní okraje hřbetů byly v jedné rovině a tvořily rovnou spodní hranu skrýše. Horní okraj může být nerovnoměrný – mezi ostatními knihami to bude působit přirozeně.

Teď už by se vám měl rýsovat výsledný vzhled skrýše, tedy určitě jeho přední viditelná část. Přiložte ji k připravené krabici a přilepte z obou stran desek lepidlem. Nechte důkladně zaschnout, třeba už vložené mezi ostatní knihy do knihovny. Je-li zvolená krabice příliš široká, zhruba uprostřed ji rozřízněte a díly k sobě slepte izolepou přesně na hloubku knihovny.

Skrýš je hotová a můžete ji naplnit podle libosti. Najdou v ní místo staré prsteny, doklady nebo snad milostné dopisy z mládí? Jaké tajemství bude tato „novinka“ ve vaší knihovně ukrývat, necháváme jen na vás.

Na co konkrétního byste takovou skrýš využili?