Škoda každé rány...?

Před tělesnými tresty chrání děti legislativa. Na západ od nás možná důsledněji. Vzpomeňme na případ, který před časem rozrušil na pár dnů Spojené státy: Kamera na parkovišti před nákupním centrem náhodně zabrala matku, fackující svou malou dceru. Matka byla okamžitě zajištěna, záběry odvysílala všechna televizní zpravodajství, a matka se musela hodně snažit, aby jí dítě nebylo odebráno.

U nás je to trochu jinak. I v současné době, kdy mladá generace rodičů přejala liberální pojetí výchovy západní společnosti, se čtvrtina české veřejnosti domnívá, že výprask dětem prospěje. Více než 55 procent je přesvědčeno, že výjimečný výprask ve správné chvíli dítěti neuškodí. Jen necelých 20 procent si myslí, že dítě by nemělo být uhozeno nikdy (průzkum CVVM). Více zastánců tělesných trestů je mezi starší generací, zatímco lidé mladí by je většinou nejraději zrušili.

Když se dítě vzteká, klidně ho maminka může šťouchnout do zadečku. Dítě se obvykle vzpamatuje a žádné negativní následky nepociťuje. Dobře potrestat může dítě jen ten, kdo ho má rád. A dítě to pozná. Ví, že dostal jednu od táty, kterého pořádně rozčilil, ale pořád ví, že ten táta ho má rád.

Nebezpečné pro psychiku dítěte je chladné bití, které je avizováno dopředu a probíhá jako rituál. „To je ublížení na těle i duši od drába", komentoval takové počínání rodičů profesor Matějček. Vinou přísných trestů se dítě snadno zatvrdí a rodič k němu pak špatně hledá cestu.

Něco jiného je občasné plácnutí, a něco jiného je atmosféra strachu, která dětskou psychiku deformuje.

Uletí-li rodiči v extrémní chvíli ruka, nelze se občas divit. Mohou to být výbuchy dětského vzteku, ubližování jiné bytosti, krutost vůči zvířatům nebo moment, kdy dítě přes zákaz navozuje situaci, která ho ohrožuje na životě (např. úmyslně přebíhá vozovku co nejblíže autu). Ale i tehdy platí - pár na zadek ano, ale obličej je tabu. A trest neodkládat. Dát dítěti jasně najevo, co udělalo špatně. A to by měla být tlustá čára za prohřeškem. Žádné následné výčitky. I po výprasku musí mít dítě jistotu, že ho milujeme. Pokud se taková situace opakuje skutečně jen občas, pak rodiče výčitky mít nemusí. Ale pokud trestáme tělesnými tresty například lhaní, neúspěch ve škole či ztracené tenisky, pak bychom se měli nad svým jednáním zamyslet.