Chlapi a jejich koníčky: Ze kterých ženy šílí?

Hlavně když se dnes a denně nepovaluje v hospodě a že to není sukničkář. Fotbalový fanda, zarytý domácí kutil, sběratel známek, to je pohoda. Vždyť je úžasné, když má chlap něco, co ho baví, kde se odreaguje, vybije přebytečnou energii a domů se vrací s dobrou náladou. Jenže…

Manžel pětačtyřicetileté Jany je zarytý rybář. Má rybářské lístky snad ke všem českým rybníkům, a jakmile má volno, vyráží na lov. A Jana přiznává, že tahle jeho záliba má několik výhod:

Přesto dohání Janu koníček jejího muže k šílenství: „Balkon máme plný prutů, podběráků, pytlů s háčky a já nevím čím. Že bych tam třeba pověsila prádlo nebo si jen tak poseděla u kávy, jsem už dávno vzdala. Minimálně dvakrát týdně se snažím vydrbat hrnce, v nichž manžel vařil jakousi podivnou směs, ze které prý ryby šílí. Já taky, protože jsem v životě neviděla nic, co by tak zatuhlo a přilepilo se na hrnec. A když jsem jednou otevřela lednici, všude tam lezly žížaly. To jsem málem zešílela. Manžel si je tam schoval v krabičce, ale vylezly. Do noci jsem lednici cídila, vše dezinfikovala a vážně uvažovala o rozvodu.“ I rybaření může být nebezpečné.

Třicetiletá Petra žije se stejně starým Michalem, který miluje staré motorky. Shání je po smetištích, za pár korun je kupuje na vrakovištích a pak je opravuje. Z původně nepojízdných vehiklů dokáže udělat krásné nablýskané stroje.

Hezký koníček, říkáte si? Petra to ale vidí jinak: „Ano, je to hezké, když vidíte, jak šikovného chlapa doma máte. Jenže nejdřív jsem přišla o krytou terasu, ze které se stalo skladiště součástek, kytů, laků a všeho možného. Totéž platí pro sklep. Přes kola, pneumatiky a části starých motorek se nemám šanci dostat ani pro lyže nebo kolo. A jednou jsem přišla z práce a uprostřed obýváku stála stará, špinavá, zaprášená a zrezivělá motorka. Michal nad ní stál a jen tak mezi řečí mi sdělil, že to s tou motorkou v obýváku musím vydržet minimálně měsíc, než si sežene garáž, protože u té původní strašně zdražili nájem. Chtěla jsem je vyhodit oba, motorku i jeho, ale nakonec jsem vyhodila jen koberec, který byl od motorky totálně zničený.“ Ať opravuje, ale ať na motorce nejezdí!

Čtyřicetiletá Klára myslela, že jí po dvanácti letech manželství s Honzou už nic nepřekvapí. Jenže její muž, třiačtyřicetiletý manažer v obleku, se zamiloval do boxu. Začalo to nenápadně, ale nakonec začal boxovat závodně.

„Pomalu se nám doma začaly kupit různé náustky, helmy, suspenzory, boxerské rukavice, pytle a podobně. Z tréninku chodil Honza vyčerpaný a pobitý, celé večery jsem ho ošetřovala. Když přišel poprvé s monoklem, brečela jsem asi hodinu. Noc před prvním zápasem jsem skoro nespala a vůbec jsem tam nechtěla jít, ale Honza si to moc přál, tak jsem šla. Když se proti němu postavil soupeř, málem jsem omdlela. Vypadal fakt nebezpečně, samý sval a výraz krutého bojovníka. Zase jsem začala slzet a Honza na mě z ringu nadšeně mrkal. Samozřejmě prohrál, přesto byl šťastný. Boxuje už celkem dlouho, má za sebou i několik zápasů, ale já to pořád strašně těžce nesu. On má ze mě legraci, ale nemůžu si pomoct.“ A pozor: jeden boxer nikdy nestačí!

Jana, Petra i Klára se ale v jednom shodují: Jakkoli je někdy koníček jejich mužů k zešílení, ve výsledku se tomu nakonec vždy spíš zasmějí. A když ho miluješ, není co řešit.

A jaký koníček má váš manžel? Všechno je lepší než život s alkoholikem.