10 hlášek puberťáků, které rodiče vytáčejí

Puberta je náročné období, obzvlášť pro rodiče. Jejich adolescent se zmítá na hranici dospělosti, ale vlastně nikam nepatří. Je naštvaný, unuděný, mění nálady jak aprílové počasí, je drzý, odmlouvá a rodiče jsou hlavním terčem. Tohle jsou typické věty puberťáků, z nichž rodiče šílí!

Nemáte pocit, že byste byli hysteričtí a rozčilovali se kvůli malichernostem. Naopak, máloco vás vyvede z míry. Ale hrozící dvojka z chování, obrovský počet neomluvených hodin nebo zdevastovaná chalupa po náletu vaší ratolesti a jejích kamarádů už je přece jen moc. A tak zvýšíte hlas a mluvíte o zodpovědnosti a o tom, jaká vaše dítě asi čeká budoucnost s takovým přístupem. A jediné, čeho se po tom vysilujícím proslovu dočkáte, je znechucený výraz a věta „Prosím tě, mami, uklidni se.“

Doby, kdy jste několikrát denně své dítě kontrolovali, ptali se, co dělá, zda má napsané úkoly a podobně, je dávno pryč. Občas si ale přece jen chcete promluvit, prostě zjistit, jaký byl den. Nedělejte to, nejspíš se dočkáte dotazu „Co je zase?“, jako byste byli otravný hmyz.

I když už je vaše dítě vlastně velké, máte o něj strach. Živě si představujete, co všechno mu hrozí. Alespoň základní informace o tom, co dělá a kam hodlá večer jít, by vám dodaly trochu jistoty. Proto se něžně zeptáte a chcete slyšet, že jde s Honzou, co má samé jedničky, k Filipovi, aby si společně procvičili rovnice. Je to nesmysl, tak alespoň chcete vědět, do které hospody má namířeno. Bohužel, nejspíš se dozvíte jen to, že jde ven.

Vypadá to, jako by byl váš adolescent hluchý. Už po milionté ho prosíte, aby ty zpocené kopačky po tréninku dal vyvětrat na balkon, aby si trochu ztlumil hudbu, že byste rádi slyšeli zprávy a že ta modrá barva na vlasy není úplně dobrý nápad. Všechno je zbytečné, jedinou reakcí je otrávené zamručení „No jo, furt.“

Chcete vědět, jak se vaše dítě ve škole mělo, jaké známky ten den dostalo a podobně. Ale dotaz „Co bylo ve škole?“ vašeho puberťáka nejspíš naštve. Uslyšíte zkratkovitou odpověď „Co by...“, „Nic.“ nebo „Dobrý“. Berte to tak, že tady opravdu platí pořekadlo „žádná zpráva, dobrá zpráva“.

Nechcete toho přece tak moc! Jen aby vaše dítě umylo nádobí nebo vyneslo odpadkový koš, či si alespoň trochu uklidilo pokoj. Jakmile zaslechnete klasickou odpověď „No jo, za chvíli!“, máte osypky. Naposled totiž tahle chvíle trvala dva dny.

Chápete, že každá generace má své, ale jako starý kus železa si nepřipadáte. Umíte to s počítačem, internet používáte denně, a dokonce znáte i pár novodobých kapel. Kdykoli ale zapředete s vaším dítětem nějaký hovor, nakonec se stejně dozvíte, že „tomu prostě nerozumíte“ nebo „to nemáte šanci pochopit“. A je to vlastně pravda, dost často máte pocit, že svému dítěti opravdu vůbec nerozumíte.

Je to taková obdoba věty „No jo, za chvíli.“ Když po své ratolesti něco chcete, odpoví vám nesmyslnou otázkou „Proč zase já?“ Nepřemýšlejte, jak to myslí, když je to víc než týden, kdy jste ho o něco žádali. Tohle nemá s logikou nic společného.

Vaše dítě si o vás nejspíš myslí, že všechno hrozně přeháníte. Proč by mělo z počítačových her zblbnout nebo proč by ho neměli pustit k maturitě? A tak asi dost často slyšíte „Prosím tě klid, to bude v pohodě.“ Vezměte si to k srdci, protože, ať si myslíte cokoli, většinou to opravdu v pohodě nakonec je.

Představa tetování na zádech vaší ratolesti vás děsí a hodláte tomu zabránit jakýmkoli způsobem, o propíchnutém obočí nemluvě. Tentokrát nechcete ustoupit a přistoupíte k výhrůžkám. Domácí vězení, žádné kapesné, žádný kredit do mobilu. To vaše dítě nejspíš vyděsí, vzdá se, ale poznámky o tom, jak jste nemožní a nemoderní, vás určitě neušetří.

A co slýcháte od svých adolescentů doma vy? Co vás zaručeně rozčilí?