Šílené sekty: při rituálních vraždách zemřely i stovky dětí

Když se u nás řekne sekta, většině se vybaví nejrůznější svědci či poslové víry neodbytně mačkající zvonek u domovních dveří s brožurkama v ruce. Nehledě na jejich všelijakou pověst se ani za mák nemohou srovnávat s kulty, o kterých si povíme v následujících řádcích.

Obuli si boty Nike, oblékli teplákovou soupravu s trojúhelníkovou nášivkou s nápisem „Odcházející tým“. V kapse měl každý pět dolarů a 75 centů a v nitru přesvědčení, že za chvíli je vesmírný koráb odnese do vyšší říše. Pak spolykali léky na uklidnění a bolest rozmíchané v džusu, vypili vodku, na hlavu si nasadili igelitové sáčky a počkali si na smrt. Celkem 39 členů sekty Nebeská brána se jí tehdy v kalifornském San Diegu dočkalo.

Sektu založil v 70. letech 20. století někdejší americký sbormistr Marshall Applewhite spolu se svojí spřízněnou duší, zdravotní sestrou Bonnie Lu Nettles. Ti dva se potkali náhodou v nemocnici, kde Bonnie pracovala jako sestra. Bylo jí v té době přes padesát, měla manžela, čtyři děti a úplně normální život. Oba ale najednou pocítili, že je k sobě svedli „vyšší síly, že oni dva jsou ti vyvolení“. Věřili, že oba pochází z kosmu a jsou dušemi mimozemšťanů, kteří ztroskotali na Zemi a přesídlili do lidských těl.

(Ne)veselé rodinné příběhy: Rozvod kvůli sektě. Kdo bude vychovávat dítě?

Základem jejich učení se stala Bible, do které zakomponovali prvky ufologie a astrologie, důraz kladli hlavně na Zjevení svatého Jana neboli Apokalypsu. Během prvních let zfanatizovali stovky lidí, které se přestěhovaly do jejich sídla v Santa Fe. Jejich následovníci se museli všeho vzdát, majetku, rodinných vztahů a také požitků. V sektě se žilo asketicky, držely se různé půsty, dodržoval přísný denní řád, všichni nosili stejné volné oblečení. Muži, jak později odhalila pitva, byli dokonce kastrovaní. Vše bylo součástí přeměny, díky níž mohli postoupit do vyšší vesmírné dimenze, a uniknout tak osudu na Zemi, která měla být „recyklovaná“. Posledním krokem byla hromadná sebevražda, k níž došlo v březnu roku 1997.

Před rokem 1994 znal „sluneční templáře“ málokdo. Na rozdíl od Nebeské brány se zde nikdo nevzdával majetku a žádných pozemských statků, jednalo se totiž o uzavřenou, elitní sektu. V roce 1981 ji založil a vedl finanční magnát Joseph Di Mambro společně s homeopatem a stoupencem extrémní levice Lucem Jouretem. Za členství v sektě se platil nemalý obnos, a tak mezi členy byli převážně vysokoškolsky vzdělaní a úspěšní jedinci, velkou část tvořili bankéři a obchodníci. Sekta věřila v hrozící apokalypsu a záchranu v přesunu na hvězdu Sirius, ke kterému mělo dojít po rituální sebevraždě. Co víc, aby se přesun zdařil, bylo potřeba velké množství energie, která se podle jejich teorie dala vyrobit jedině souložením. Ovšem kdo a kdy bude mít pohlavní styk, určovali zakladatelé.

V době největší slávy v 80. letech měla sekta na pětistovku členů. Její popularita začala upadat spolu se šířením zvěstí, že je napojena na obchod se zbraněmi. Dokonce několik členů bylo za tyto činy odsouzeno. Členové sekty odcházeli, její řady opustil i sám zakladatel Jouret. K rituální sebevraždě, ale i vraždám, pak došlo v horských chatách v Kanadě a ve Švýcarsku, které večer ze 4. na 5. října vzplály. Smrt v nich našlo celkem 52 lidí, mezi nimi i Di Mambro a několik dětí. Někteří dobrovolně v domnění, že poletí na Sirius. Do chat byli pozváni ale i takzvaní zrádci, kteří chtěli sektu opustit. Ti byli zavražděni, včetně tříměsíčního kojence, který měl být údajně označen vůdci za Antikrista. Tím ovšem hrůzné činy slunečních templářů nekončí. O rok později došlo k podobné tragédii ve Francii, kde našlo smrt v plamenech 16 lidí spojených se sektou, v roce 1997 pak pět dalších, kteří spáchali rituální sebevraždu v Kanadě.

Jiná hrůzná událost se odehrála ještě o řádku let dříve, roku 1978 v osadě Jonestown v americké Guyaně. Právě tam a tehdy došlo k vůbec nejmasovější sebevraždě v dějinách lidstva.

Zakladatel a vůdce Chrámu lidu Jim Jones pocházel z chudých poměrů. Podle svědectví spolužáků byl už jako chlapec zvláštní a velmi se zajímal o náboženství a smrt. Později začal působit v malém kostele jako ministrant. Církev Chrám lidu založil roku 1955 a díky jeho urputnosti velmi rychle vyrostla. Pomáhal sociálně slabým a Afroameričanům. V šedesátých letech měla církev tisícovky členů. Na rozdíl od slunečních templářů, kteří mohli žít ve značné hojnosti, zde museli členové při vstupu odevzdat veškerý svůj majetek, včetně svých domovů.

Nejdřív zakládal vesnické komunity, později přesídlil do guyanské džungle. Zde vybudoval osadu, která měla fungovat víceméně jako utopistická socialistická společnost odříznutá od vlivu médií, politiky a obecně okolního světa. Fyzické tresty, ponižování i sexuální zneužívání byly na denním pořádku, spánek byl luxusem. Odchod ze sekty byl nemožný. K tragédii došlo po návštěvě amerického kongresmana Leo Ryana, který do Guyany zamířil poté, co do médií pronikly zprávy o šílených praktikách. Návštěva skončila vraždou kongresmana, kterou ovšem vůdce neplánoval. Začal se ale bát následků i zrady svých svěřenců, a tak zavelel k hromadné sebevraždě. Dospělí vypili jed s rozpuštěným kyanidem, dětem píchli injekce se směsí kyanidu, sedativ a ovocné šťávy. Ti, kteří se bránili, byli otráveni násilím nebo zastřeleni. Celkem zemřelo přes 900 osob, z toho třetina dětí.

Někdo si chce potvrdit pocit výlučnosti, jiný hledá smysl života. A za někoho rozhodli rodiče. Důvody, proč lidé podlehnout sektě, jsou různé. A týká se to i celebrit, ty mají navíc mají peníze, což se vždycky hodí. Kdo málem vyhladověl a kdo přišel o dceru?