Šílené rady o výchově. Taky vám tohle někdo poradil?

Jakmile se vám narodí dítě, zjistíte, kolik expertů na rodičovství a výchovu kolem sebe máte. Radí vám každý – babičky, tchyně i kamarádky, které samy dítě nemají. Vesměs jde samozřejmě o rady dobře míněné, ale to nic nemění na tom, že některé jsou opravdu šílené. Slyšeli jste třeba tyto?

Opravdu si myslíte, že malé miminko je natolik záludné, že na vás něco zkouší? Že je za jeho pláčem čirý kalkul? Ale no tak! Miminko pláče z různých důvodů, ale vždy je zatím nějaká potřeba. Má hlad, je počůrané, nebo je mu prostě jen smutno a potřebuje pomazlit. A každá tato potřeba si zaslouží být uspokojena. Vám když je smutno a potřebujete obejmout, tak jdete za partnerem a řeknete mu to. Miminko akorát neumí mluvit, a tak vás volá svým pláčem.

Nebo do cukru, do sirupu, prostě do čehokoli sladkého. A dej ho plačícímu miminku či batoleti, bude od něj klid. Je to dost absurdní, a to nejen z výživového hlediska (například i med je alergen a nedoporučuje se ho dávat dětem mladším tří let). Je to jako byste řekli: „Hele, to dítě zase bulí, tak mu dej něco, co ho rychle umlčí.“ Vážně chcete dítě jen umlčet, nebo zjistit, co potřebuje? (Cukr je novodobý zabiják a vzniká na něj závislost)

Tohle pořekadlo je taková mantra především starších generací. Ať už si myslíte o fyzických trestech cokoli, když byste tuhle radu měli brát do důsledku, znamená to, že pokaždé, když cítíte potřebu, měli byste svému dítěti jednu plesknout. Bez ohledu na to, zda si to zaslouží, nebo ne. Pak ale dítě nevychováváte a nestanovujete mu hranice, spíš mu ukazujete, kdo je tady pán.

Samozřejmě, že když dítě, co sotva začne chodit, ignoruje vaše volání a míří si to do tříproudé silnice, na klidné vysvětlování se vzmůže málokdo. A plácnutí přes zadek ve správnou chvíli pak bývá účinné. Ale opravdu by měly být fyzické tresty v podstatě jedinou výchovnou formou? (Potrestat dítě jde i bez facky)

Je jedno, zda se snažíte dítěti vysvětlit, že kousat ostatní děti není hezké nebo kde se berou miminka. Dost možná vám někdo poradí, že je to jen ztráta času, protože vaše dítě je ještě moc malé a stejně to nepochopí.

Ale pozor, nenechte se zmást. Děti jsou malé, ale ne hloupé. Koneckonců i roční dítko chápe jednoduché věty typu „přines mi tu kostičku“, tak proč by nepochopilo třeba větu „tam sám nesmíš, jezdí tu auta a přejedou tě“?

Tohle mi nechutná. Tohle triko se mi nelíbí, chci tohle. Nechci se dívat na krtečka, mám ráda šmouly. Od určitého věku začnou děti projevovat svůj názor na nejrůznější věci a mnoha dospělým je to trnem v oku. Přece si dítě nebude poroučet? Ty jsi máma, ty víš, co je pro něj nejlepší! Tak je tu generál dítě, nebo ty?!

Rodina ale přece není armáda. A tak jako vy máte svůj osobní vkus, chutě a nálady, má je i dítě. A je to v pořádku, značí to správný vývoj. Samozřejmě vše má své hranice, ale dopřát dítěti alespoň v některých věcech možnost výběru, je správné. Za prvé mu tím dáváte najevo, že vás jeho názor zajímá (proč nemáš rád krtečka?), za druhé ho tím učíte se rozhodovat (dobře, vyber si z těchto tří triček, které se ti nejvíc líbí), a za třetí ho snáz naučíte, že za svá rozhodnutí také musí nést následky (dobře, vezmi si do školky to nové autíčko, ale když se ti tam ztratí, nové ti nekoupím).

Pořádná slivovice vypálí červa. Někdy sice alkohol jako lék pomůže, ale řeč je o dospělých! Dávat batoleti lžičku slivovice jako prevenci proti chřipce? Šílenství! Ale pozor, obzvláště od bodrých dědečků a strýčků to vážně můžete slyšet. Klidně se tomu jen zasmějte, ale rozhodně to nepraktikujte. Alkohol dětem nepatří.

Kdy už bude bez plenek? Tohle je další velké téma a oblast, ve které maminky čelí kritice a nevyžádaným radám. Není to ale nutné. Dítě a nočník: Jak to zvládnout bez stresu?