Netradičně na šikanu ve škole

Pokaždé, když o tomto vážném problému slyším, vzpomenu si na film Obecná škola a jejího hlavního protagonistu, učitele Hnízda. A nejen na něj. Vybaví se mi i osobní zkušenost a způsob řešení. Bylo netradiční.

Se školní docházkou svých dětí nemívám problém. Učí se dobře, jsou zdravě sebevědomé, s učiteli vycházejí oni i já. O to větší překvapení mi v sedmé třídě připravil nejstarší syn. Při jednom z našich víkendových rozhovorů se pochlubil, jak ve třídě zesměšňují mladou nezkušenou učitelku. „Neví si s námi rady. Mami, to je legrace," chechtal se a vyprávěl, jak pedagožku ztrapňují a shazují. „Dokonce utekla ze třídy," nasadil svému povídání korunu.

Už jsem měla na jazyku nějaké to moudro, poučení a příkaz v tom smyslu, že tohle není legrace, jak by asi bylo tobě nebo už to nikdy neuděláš. Naštěstí zazvonil telefon a bylo po aktuální výchově. Hned v pondělí jsem si domluvila schůzku s mladou učitelkou, synovou třídní a ředitelem školy. Můj plán byl jednoduchý, vytvářející v mladých pubertálních hlavách vlastní zkušenost. Všichni dospělí aktéři na něj přistoupili. A děti nakonec také.

Důležité bylo, aby žáci nespojovali následující akci se svými tyranizujícími praktikami a nepovažovali ji za trest. To by se mohlo minout účinkem a vést k tomu, že se teenageři proti mladé učitelce ještě více postaví. Následně si třídní učitelka své svěřence svolala a všem lehce polechtala ego. „Jste všichni natolik zralí a šikovní, že jsme se spolu s vedením školy rozhodli vyzkoušet nový experimentální způsob výuky. Na jeden týden si se svými kantory vyměníte pozici." Všichni se postupně měli vystřídat na stupínku, na jednotlivé hodiny se připravit tak, aby dodrželi učební plán, zaujali třídu a po celých 45 minut udrželi pozornost svých spolužáků. Synek přišel ze školy nadšený. „To bude legrace," konstatoval. Všichni ale postupně zjišťovali, že tak jednoduché to zase není.

Jak týden postupoval, „vyučující" se na hodiny připravovali stále pečlivěji, aby se vyhnuli posměchu a kritice spolužáků. Každé odpoledne bylo vidět skupinky dětí diskutující o kvalitě a zajímavosti podání učební látky od toho kterého kolegy. Zpočátku se ještě zavedení kašpaři snažili hodiny narušovat, s každou další zkušeností za katedrou se ale třída uklidňovala. Na každého totiž došlo.

Po týdnu se stav vrátil do původních kolejí. A světe, div se: učitele přivítala docela pohodová třída. Když se některý z žáků přece jen utrhl a zkoušel poznámkami shodit pedagoga, ostatní ho okřikovali. Na vlastní kůži poznali, že stát před partou adolescentů není jednoduché.

Puberťáci sice zůstali puberťáky, ale své aktivity přenesli mimo vyučovací hodiny. A nakonec se mladé učitelce dokonce i omluvili. Dnes jsou z nich již dospělí mladí lidé a při pravidelných schůzkách se svými učiteli vzpomínají, jak tenkrát padla kosa na kámen.