Seznamte se s ženskou prostatou: Kde je a co umí?

Termín „ženská prostata“ není samozřejmě nijak přesný – podle medicínské terminologie se jedná o Skeneho nebo též periuretrální žlázy. Nacházejí se v horní části vulvy a vyúsťují v těsné blízkosti močové trubice, jejíž stěnou procházejí. Uvnitř ve vagině mohou vést žlázky nejcitlivějším místem, pověstným bodem G.

Periuretrální žlázy jsou významně ovlivňovány estrogenem. A ten, jak známo, dokáže ženy hodně potrápit – jeho hladiny kolísají jak vlivem menstruačního cyklu, tak věkem. Zejména s příchodem menopauzy trápí mnoho žen únik moči, vaginální suchost nebo větší náchylnost k infekčním onemocněním. Existují teorie, že by za mnoha potížemi v oblasti močopohlavního ústrojí mohla stát právě ženská prostata – podobně jako je tomu u mužů. Výzkumy jsou teprve na začátku, ozývají se ale hlasy, že větší odborné zaměření na ženskou prostatu by mohlo nahradit v současnosti nutná farmaceutická nebo operativní řešení těchto problémů.

Úkolem Skeneho žlázek je vyměšovat do pochvy lehce alkalickou tekutinu, která pomáhá udržovat správné poševní prostředí. To je přirozeně kyselé díky laktobacilům a nesmí přesáhnout pH 4,8, pak by mohlo dojít k růstu choroboplodných zárodků.

Žlázky jsou však současně samy osídleny různými mikroorganismy, které tak mají bezprostřední přístup do močové trubice i do pochvy. Proto mohou některé ženy pociťovat příznaky zánětu i při nepřítomnosti bakterií v moči – běžné vyšetření tak může být matoucí a je třeba provést důkladnější odběr.

S prostatou bohužel souvisejí i vážnější nemoci než jen infekce. Při preventivních krevních vyšetřeních se u mužů sleduje prostatický specifický antigen PSA – jeho hodnoty jsou při nádorovém onemocnění zvýšené. Protože má ženská prostata podobnou strukturu jako ta mužská a také vylučuje zmíněný antigen i další shodné enzymy, někteří odborníci se domnívají, že může trpět stejnou škálou onemocnění – tedy i rakovinou. Jde ale o velmi vzácné případy, třebaže se ozývají i názory, že ve skutečnosti by byl počet diagnóz vyšší, kdyby nebyly zaměňovány s rakovinou močové trubice či jinými nádory v urogenitální oblasti.

Skeneho žlázy vylučují při sexuálním vzrušení bezbarvou či mléčně bělavou tekutinu. Její množství je u každé ženy specifické – několik kapek zřejmě ani nezpozorujete, může jít ale až o půl šálku, což již vaší ani partnerově pozornosti neunikne. Množství tekutiny ovlivňuje podle odborníků velikost žlázky – čím větší, tím více tekutiny pojme.

Tekutina slouží mimo jiné k zvlhčení během sexuálního styku (na tom se podílejí také sousedící Bartholiniho žlázy). Je-li jí nedostatek, může to dřít, bolet, žena se nedokáže uvolnit a jen těžko dosahuje orgasmu. Opačný efekt, kdy se tekutiny uvolňuje nezvyklé množství, se nazývá ženská ejakulace nebo mokrý orgasmus. A nejde o moč, jak se řada lidí mylně domnívá: tekutina nepochází z močové trubice a složením se spíše podobá mužskému ejakulátu.

Ovšem lubrikační schopnosti nejsou to jediné, čím ženská prostata přispívá k rozkoši. Pro některé ženy je orální stimulace v okolí močové trubice a zejména Skeneho žláz mimořádně příjemná a vzrušující, a dokonce vede i k orgasmu. Proto jsou žlázky často zmiňovány v sexuálním kontextu a této lokalitě se někdy přezdívá bod U.

Co myslíte, existuje bod U? Nebo jste ho dokonce našli?