Článek
Podle slovníků a encyklopedií je sexismus přesvědčení, že jedno z pohlaví je nižší. Existuje tedy i sexismus zaměřený proti mužům, ovšem obecně se o něm spíš mluví v souvislosti se znevažováním schopností žen. Jenže rozpoznat ho není snadné, a v tom tkví asi jeho největší nebezpečí.
Tabulky neexistují
Na sexismus neexistují žádné přesné definice a limity. Má totiž mnoho podob. „Může se jednat o nepřátelské a opovrhující chování vůči ženám, může jít o striktní názor, že žena patří jen do kuchyně, ale sexismus může být zahalen i do nádherného gentlemanského kabátu, kdy je vše úžasné, ale vlastně vše řídí muž,“ vysvětluje terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.
Navíc velmi záleží na dvou věcech – kdo nějakou poznámku říká, a kdo ji přijímá. Každý je totiž jiný, vyrůstal v jiné rodině, nese si různé normy a představy o tom, jak to mezi muži a ženami má fungovat. Takže to, co je jedné ženě příjemné, jinou uráží a zraňuje.
Základní rysy
Přesto si lze všimnout určitých společných znaků sexismu. „Myslím, že nejdůležitější je, proč daný muž určitou poznámku směrem k ženě vysílá. Jaký je jeho řídící motiv. Zda to říká, protože má erotické myšlenky, nebo ji chce ponížit, anebo jen doopravdy pochválit,“ tvrdí vztahový kouč Aleš Kalina.
Dávat ženám najevo zájem, říkat jim, že jim to sluší, že jsou krásné a úžasné, podle něj není nic špatného, naopak by to muži měli dělat častěji. Ale nesmí za tím být nekalý záměr. Tohle totiž sexismus je:
- Cílem je ponížení – Tohle se nejčastěji objevuje v pracovní sféře. Muži svou poznámkou, která se tváří jako lichotka, dávají najevo, že daná žena je hezká, ovšem jiné kvality nemá, její pracovní schopnosti jsou snižovány. Jsou to ty věty „Maruško, vy jste taková hezounká, ale na ten email raději odpovím sám“ nebo „Když vy na ten problém koukáte jako žena“ (ano, jste žena, možná máte i ženský pohled na věc, ale co je na tom špatně? V čem je mužský pohled lepší než ten ženský?).
- Cílem je ovládnutí – Tady je motivem dostat ženu tam, kde ji chce muž mít. Třeba za plotnu, nebo maximálně do pozice sekretářky, případně do role sexuálního objektu. Na obranu mužů je ale potřeba říct, že minimálně v posledním případě jim tohle podvědomě do mysli nahrává třeba svět reklam, v němž je i mléko, které nadojila mladá, krásná a v oblasti hrudníku obdařená žena, prezentováno jako chutnější než to, které by nadojil třeba muž.
Ptejte se samy sebe
Jak se tedy bránit, když je tak těžké sexismus odhalit? Začněte u sebe. Je-li vám chování nějakého muže nepříjemné, zeptejte se samy sebe, proč to tak je. Může jít o sexismus, ale možná jen nedokážete přijmout lichotku. „Jsou prostě situace, kdy si muž zaslouží pár facek, ale také situace, kdy je na místě říct ,děkuji´a jeho pochvalu si užít,“ říká Aleš Kalina.
Nejdůležitější je citlivý přístup z obou stran, mnohdy jde totiž jen o nedorozumění. Muži by si tak měli vypěstovat jakýsi cit na to, co a komu je vhodné říkat, a co ne.
Ženy by měly pracovat na zdravém sebevědomí a úctě k sobě samým. To jim totiž pomůže jak v přijímání lichotek (byť nemotorných a třeba ne úplně vhodných), ale i při stanovování hranic a usměrňování mužů, kteří se dopouštějí skutečného sexismu. „Vždy dejte ale na svůj pocit, vy určujete, co je, a co není přijatelné,“ dodává Lucie Mucalová.
Setkaly jste se někdy se sexismem? Jak jste se bránily?