Sex po porodu? Noční můra!

Časopis Uzlíček

Jako čerstvou maminku našeho prvního dítěte mě zaskočilo mnoho věcí, na které jsem vůbec nebyla připravená. Myslela jsem si, že porod je tou nejtěžší úlohou, a pak už bude všechno jen dobré. Samozřejmě, že se vyskytla řada drobností i vážnějších věcí, se kterými jsem se, ostatně jako každá jiná maminka, musela poprat. Na co jsem ale opravdu připravená nebyla, to byl „nucený celibát", který trval mnohem déle, než jsem předpokládala...

Ještě v dobách, kdy jsme se s manželem pokoušeli o miminko, bylo milování tou nejpřirozenější věcí na světě. Ve snu by mě nenapadlo, že by se z něj jednou mohla stát doslova noční můra.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, začala jsem si poprvé uvědomovat, že po porodu to v intimní oblasti nějaký čas příliš fungovat nebude. V prvních měsících těhotenství jsem pod tlakem únavy neměla na nějaké důvěrnosti ani pomyšlení. Chtěla jsem jediné - spát a spát. Postupně se ale situace změnila a zhruba od 4. měsíce jsem byla velmi náruživá.

Problém nastal až v posledním trimestru, kdy už mé těhotenství bylo očividné. Můj manžel se začal neuvěřitelně bát toho, že našemu děťátku ublíží. Takže se slovy, že si to vynahradíme „potom", se mě začal stranit. Oba jsme byli přesvědčeni o tom, že bude stačit zbavit se jen toho břemene v podobě obrovského břicha a milování se opět vrátí do starých kolejí. Věděli jsme, že pár týdnů budeme muset ještě počkat, než se můj organizmus alespoň trochu zotaví. Byli jsme přesvědčeni, že pak už nám vůbec nic nebude stát v cestě. „Těch povinných šest týdnů nějak vydržíme," říkali jsme si v legraci. Byl to ale velký omyl.

Rodila jsem přirozeně a neminul mě ani neslavný nástřih hráze. Několik týdnů po tom strašném, i když na druhou stranu taky nádherném zážitku, jsem si nemohla pořádně sednout. Byla jsem jen uzlíček nervů a hormonů. Štěstí z krásného zdravého syna se střídalo se smíšenými pocity z našeho nového života, na který jsme si měli zvyknout. A milování?

První měsíc po porodu jsem na něco jako sex, ani nepomyslela. Postupně, když se porodní poranění začala hojit, jsem se už ale začala cítit víc a víc připravená na obnovení milostného života. Jenže... Naše první poporodní pokusy dopadly katastrofálně. K ničemu vlastně nedošlo, protože to jednoduše nešlo. Bolest mi nedovolovala uvolnit se, a manžel se tak bál, aby mi neublížil, že jsme to raději odložili na jindy. V té chvíli jsme ještě netušili, že to bude trvat neuvěřitelných devět měsíců, než se naše pokusy přiblíží alespoň z části k něčemu, co by bylo možné bez nadsázky nazvat skutečným milováním.

Nechtěla jsem tuto delikátní záležitost probírat s jinými maminkami. Bylo to pro mě příliš intimní. Nakonec jsem to ale nevydržela, a s našimi sexuálními neúspěchy jsem se svěřila svému gynekologovi. Řekl mi, že to chce jen trpělivost a že určitě nemáme zapomenout na lubrikační gel... Na otázku, jak dlouho bude trvat, než zase budu fungovat jako dřív, mi řekl, že pokud žena kojí, mohou tyto problémy přetrvávat. Prý to mají na svědomí hormony, které ženské tělo v průběhu kojení produkuje.

No teda, ale vždyť já jsem plánovala, že budu kojit co nejdéle! Představa, že náš milostný život na rok či dva takřka přestane existovat, mě vyděsila.

Od šestého měsíce jsem syna naštěstí kojila čím dál méně, protože začal jíst už i jiné věci. Se zmenšující se frekvencí kojení tak začaly ustupovat i naše problémy. Ani tehdy to ale ještě kdoví jak velké radovánky nebyly. Bez pomoci lubrikačního gelu jsem na milování nemohla ani pomyslet. No a někdy nepomohl ani tento zázrak, a tak jsme to i přes veškeré úsilí raději vzdali. Do začátku devátého měsíce jsme tak často šli raději spát, než abychom opět absolvovali to časově náročné mučení s nejistým koncem.

Po téměř devíti měsících „takřka celibátu" se ale stalo něco úžasného. Poprvé po dlouhé době se nám to podařilo. Bezbolestně a bez jakýchkoliv problémů. Byli jsme z toho oba tak nadšení, jako by to bylo naše úplně první milování. Od té doby jsme v tomto směru už neměli žádný problém. Frustrace předešlých měsíců plných neúspěšných a bolestivých pokusů byla konečně zažehnána. Už jsem přestávala doufat, že se ještě někdy budu s mou láskou normálně milovat. Naštěstí se tak nestalo a teď je už všechno jako před tím. A možná ještě lepší.

Časopis Uzlíček červenec 2007