Článek
Bydlet v mama hotelu nechcete, ale na vlastní bydlení nemáte prostředky? Nejste v tom sami! Podle výzkumu zaměřeného na generaci Z (18-27 let), který realizovala agentura Ipsos, bydlí jen 15 % mladých lidí ve vlastním. Naopak třetina žije v pronájmu, 40 % v nemovitosti patřící příbuzným nebo přátelům a 3 % sdílejí domov s cizími lidmi. A aby čísel nebylo málo, výzkum agentury STEM/MARK pro realitní společnost Residomo v roce 2019 ukázal, že se spolubydlením má osobní zkušenost 15 % mladých ve věku 18-24 let a více než třetina lidí ve věku 25-30 let.
Spolubydlení je tedy nejen oblíbený způsob, jak ušetřit, ale také jak zažít spoustu legrace. A ať už se rozhodnete bydlet s kamarády, nebo cizími lidmi, vždy je třeba zvážit řadu věcí. Komunikace je základ a pravidla jsou potřeba, jedině tak to bude klapat a spolubydlící se nestane vaší noční můrou!
Spolubydlení jako zkouška charakteru
Co člověk, to jiný spolubydlící. A rozhodně si nemusíte s každým sednout… A to je ve chvíli, kdy budete sdílet nejen ledničku, ale i sprchu a toaletu, docela zásadní. Spolubydlící vám může vypít oblíbené víno, kašlat na úklid koupelny, tahat si domů noční návštěvy, hrabat se vám ve věcech a bez dovolení si je půjčovat, pouštět si nahlas hudbu a chovat prapodivné domácí mazlíčky.
Ale také může skvěle vařit a vždy mít porci navíc, být tu pro vás, když si potřebujete promluvit o čemkoli, mít skvělé přátele a zcela přirozeně vás začlenit do své party. Většina lidí na tom bude jako vy: bude se chtít dohodnout a mít klid. Jak to tedy udělat, aby se spolubydlení stalo fajn školou života, ze které vám nezbydou šrámy na duši a touha stát se poustevníkem?
Někdy se v bytě sejde skvělá parta, která se jen nerada rozdělí, jindy by se ale napětí dalo krájet a občas přijdou na řadu i naschvály.Foto: Stock-Asso, Shutterstock.com
6 kroků, jak vyjít se spolubydlícím
Než se pro spolubydlení rozhodnete, musíte se na něj připravit. Například se zamyslete, zda jste skřivan, nebo sova… Velmi dobře uvažte hned několik věcí a je-li to možné, neslevujte z nároků a nedělejte kompromisy. A pozor! Je velmi pravděpodobné, že i vaši spolubydlící budou mít požadavky, ze kterých by jen neradi slevovali. A nebylo by fér chtít kompromisy po nich. Spolubydlení není pro každého, ale respekt a tolerance fungují!
- Zvažte, jaká míra soukromí je pro vás minimum. Je v pohodě, že se budete dělit o pokoj, že bude průchozí, nebo chcete rozhodně vlastní místnost s klíčem v zámku? Sdílením ušetříte, ale soukromí nebudete mít žádné a bude těžké najít klid na čtení či přemýšlení.
- Zamyslete se nad svým životním stylem a biorytmem a zvažte, zda jako sova, která chodí pozdě spát a vstává k poledni, budete v souladu s člověkem, jenž se vrací pravidelně z noční brzy ráno, vaří si velkou snídani a dává si dlouhou sprchu.
- S budoucími spolubydlícími si stanovte jasná pravidla. Řešte, kolik času a kdy budete mít k dispozici koupelnu, jak si budete dělit úklid společných prostor i společné náklady. Rozdělte si patra v ledničce a pobavte se o kouření, domácích zvířatech apod.
- Velké téma jsou návštěvy a akce v bytě. Pokud vám je to bytostně nepříjemné, řekněte to rovnou a nesnažte se působit jako pohodář, který nezkazí žádnou legraci.
- Rozhodnete-li se spolubydlícího najít přes inzerát, nečekejte, že se z vás stanou opravdoví Přátelé. Netlačte na pilu, co se týče intenzity vztahu. Je dost možné, že se spolubydlící nechce kamarádit a trávit společný čas. Respektujte to.
- Komunikujte a vše řešte okamžitě. Není nic horšího než to v sobě dusit a pak jednoho dne vybuchnout. Spolubydlící nemusí mít ani tušení, že na svém jogurtu lpíte a má pocit, že když ho při příštím nákupu dokoupí, je vše v pořádku. Klidně na něj dejte lepítko: Jsem Lenčina snídaně.
