Vybírám si špatné chlapy a pak se bojím ze vztahu odejít. Co je se mnou špatně?

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Je mi 49 let, jsem vystudovaná, samostatná, sportovně založená, zcestovalá, mám dva dospělé syny. Už dávno neřeším blbiny. Jsem finančně nezávislá a mám velký okruh známých. Všechno zvládám. Ale mým úskalím jsou muži.

Mám už šest let vztah na dálku a poslední čtyři roky je to jak na houpačce. Přítel dává najevo, že mu dostatečně neprojevuji pozornost, každý víkend slýchám narážky: Neuklizeno, jídlo se nedá jíst. Minimálně jednou do měsíce je kvůli blbosti velká hádka, on se urazí, nekomunikuje, do týdne se prolomí hradba mlčení a já opět na víkend dojedu.

Pokud vezmu vztah z pohledu sexu, je fajn. Začátek skoro jako za mlada. Jenže co absolutně postrádám, jsou city, popovídání, doteky… Za šest let mě nedokázal pořádně oslovit křestním jménem, jen zdrobnělinkou, přezdívkami můro, kozo, někdy mě oslovuje i haló.

Já dojíždím k němu. Kamenem úrazu jsou finance a výrazně k těm výbuchům pomáhají. Čekal, že povedeme domácnost napůl. Seznámili jsme se krátce poté, co od něj odešla manželka, a prošla jsem s ním nejhorší dva roky, kdy se řešil rozvod a péče o děti. Už jednou jsme se rozešli – po dvou letech jsem si řekla, že to nemá smysl. Za dva týdny za mnou dojel, ujišťoval, jak mě má rád, a já hloupá husa podlehla… Když jsem ho poznala, vařila, pekla a prala mu jeho matka, prostě se o 43letého syna starala! Pak jsem do toho vplula já a on využívá péči nás obou. Mám pocit, že rozmazlenějšího sobce jsem snad nemohla potkat.

Dokážete mi otevřít oči a říct, proč se stále vracím, i když mě vztah ubíjí? Děsí mě samota, nechce se mi do té stresové situace, kdy zas musím vše odstěhovat. Nechci být sama, a tak neumím udělat rázný konec. Ale proč? Jsem snad nějak zfanatizovaná? Budu vděčná za váš vhled do situace a nezaujatý názor. Děkuji. I.

Nezaujatý názor vám nabídnout bohužel nemohu. Nezaujaté názory neexistují. Každý z nás se dívá na svět vezdejší ze své životní perspektivy, kterou do svých postojů neodmyslitelně promítá. Mohl bych snad nabídnout názor vyvážený, ale k čemu? Vzhledem k tomu, že působíte jako reinkarnace matky Terezy a Margaret Thatcherové v jedné osobě, nechci zbytečně nudit povrchním tlacháním. Pojďme tedy k onomu vhledu do situace, o který jste si napsala.

Máte doma zrcadlo? Tak se před něj každé ráno postavte a pravou rukou se lehce poklepejte po hlavě, na temeno nebo čelo. A připomeňte si u toho hru na honěnou, kterou jste hrála jako malá holka. Pamatujete ještě na ona kouzelná slůvka, která nám umožnila „vystoupit ze hry“ a přestat se nechat štvát ostatními? Myslím, že to bylo „piki, piki na hlavu, že na babu nehraju“. Vyčerpaný hráč si poklepal na hlavu, tuto kouzelnou formulku vykřikl z plných plic a měl pokoj. Nemusel ani nic dodávat, stal se v tu chvíli svobodným. A navíc to byl on, původní „lovená oběť“, kdo jako by mávnutím kouzelného proutku přiměl své okolí chovat se tak, jak potřeboval. Vpravdě zázračná „zbraň“, nemyslíte? A přesně tohle se pokuste do svého vztahu zavést.

Váš přítel vás chce vidět. Vám se nechce, ale věrna své povaze i přesto skáčete do auta a vyrážíte desítky kilometrů směrem do stanice touha. Co si místo toho někdy dovolit nenechat se štvát? Dává vám najevo, že mu neprojevujete pozornost, špatně vaříte, špatně uklízíte, špatně souložíte, všechno je špatně. Co se v takových chvílích před něj postavit, poklepat si na hlavu, vyslovit kouzelná slůvka a odejít středem jako opravdová dáma? Proč se hádat? Zkuste se místo toho zvednout, poklepat si na hlavu, odříkat veršovánku a víc už dodávat nemusíte. Jasně tím naznačíte, že tančit podle toho, jak partner píská, nebudete. A budete to navíc vy, kdo definuje pravidla hry tady a teď.

Odborně se této vaší slabině říká neschopnost jedince správně nastavit a udržet své osobní hranice. Zdá se, že jste se ještě nenaučila vystupovat z her, ve kterých vám není dobře. A protože chlap není stvoření akustické, zanechte marných pokusů o to si cokoli vyříkat. Sama vidíte, že to nikam nevede. Chlap je bytost vizuální, chápe jen to, co vidí. Naučte se před ním zapikat a budete mít pokoj.

Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.