Článek
O syndromu podvodníka se poprvé začalo mluvit někdy na konci 80. let, ale jen okrajově. Dnes je to běžně používaný odborný termín, jenž označuje psychický jev, při kterém člověk pochybuje o svých znalostech, dovednostech, talentu a schopnostech, věří, že si svůj úspěch nezaslouží, a sžírá ho vnitřní strach, že bude odhalen jako podvodník.
Koho trápí syndrom podvodníka
Většinou se syndrom podvodníka týká oblastí, které nějak souvisí s intelektuální činností. Může jím trpět student vysoké, který má pocit, že se na školu dostal jen náhodou či díky štěstí, stejně jako zasloužilá vysoká manažerka, již povýší, a ona si vezme do hlavy, že si to nezaslouží a že funkci dostala buď omylem, nebo protože nebyl nikdo lepší. Někdy se ale syndrom podvodníka objevuje třeba i v romantických vztazích: Čím si tak úžasného, krásného, sexy a chytrého partnera či partnerku vůbec zasloužím? Stejně si mě vybral jen proto, že se zrovna cítil osaměle a nikdo jiný nebyl na obzoru.
Trpí jím muži i ženy, ale průzkumy a studie jednoznačně ukazují, že častější je u žen. Průzkum mezi čtyřmi tisíci Brity, který pro značku Galaxy provedla agentura OnePoll, potvrdil, že se syndromem podvodníka má osobní zkušenost 53 % žen. Naproti tomu 54 % mužů jej nikdy nepocítilo.
Ohroženy jsou hlavně ženy
A pokud tyto pocity pánové někdy měli, v drtivé většině to bylo jen v souvislosti s prací. Ženy syndromem podvodnice nejenže trpí častěji, ale také spektrum situací a míst, kde ho zažívají, je daleko širší. Postihuje je v práci (72 %), ve škole (29 %), když jsou venku s přáteli (29 %), v romantických vztazích (24 %) i v souvislosti s rolí matky (18 %).
Říkáte si, že tahle čísla nedávají dohromady sto procent, ale mnohem víc? Ano, protože řada žen tím trpí ve více oblastech zároveň! „Symptomy se u žen typicky objevují nejčastěji kolem 23. roku. Přispívá k tomu tlak moderní společnosti a zejména pak sociální média,“ uvádí Anna Kevorkyan z pracovního portálu JenPráce.
Proč je SP nebezpečný
Syndrom podvodníka rozhodně není jen drobný pocit nejistoty, který by vás ve výsledku hnal k lepší výkonnosti. Je to neustálý vnitřní strach, úzkost z toho, že budete odhaleni a označeni za někoho, kdo všechny převezl. Za někoho, kdo se neprávem vetřel na místo, které si ani za mák nezaslouží. To pak vede k depresím, panickým atakám, ale i k tomu, že se daný člověk snaží pracovat (studovat, být matkou, kamarádem, partnerem) o to usilovněji. Zákonitý důsledek je přepracování, chronická únava a nakonec vyhoření. Objevují se i problémy v sociálním a společenském životě – těžkosti s navazováním nových přátelství a známostí, v komunikaci s kolegy a tak podobně, protože každý kontakt navíc si vaše hlava vyhodnocuje jako vyšší riziko, že budete odhaleni.
Jak se zbavit syndromu podvodníka
Bohužel se jen málo lidí snaží se syndromem podvodníka bojovat nebo ho léčit, většina ani netuší, že ho má. Jestli vás ale něco podobného trápí, existuje pár praktických rad. Co byste měli mít stále na paměti?
- Nejste v tom sami – Lidí, kteří syndromem podvodníka v nějaké míře trpí, je hodně. Existuje řada odhadů, studií a průzkumů a někteří odborníci dokonce tvrdí, že občas se takto cítí až 82 % lidí. Nejde o nějakou vaši osobní odchylku, ale celkem rozšířené a známé psychické problémy.
- Nesrovnávejte se – Porovnávat se s kýmkoli a vycházet z toho jako ten horší nikdy k ničemu nevedlo. Hledejte lidi, kteří vás motivují, ne někoho, s nímž se srovnáte a budete se cítit hůř. „Neříkejte si: Hm, získal stipendium, stal se profesorem historie, je zjevně chytřejší a lepší než já. Zkuste si spíš říct: To je super vidět někoho jako já, že se dokázal stát profesorem historie,“ radí profesor psychologie z Michiganské univerzity Kevin Cokley.
- Vnímejte se pozitivně – Nadávat sám sobě, vnitřním hlasem se kritizovat, to umí kdekdo. Ale dokázat i na své slabší stránky hledět pozitivně je umění. Proč si říkat „Nesnáším se za to, jak se před prezentací třesu jako osika“, když si můžete říct „Třesu se, ale to proto, že jsem zodpovědný, nechci to pokazit, mám respekt a věci mi nejsou jedno“.
- Hledejte pomoc – Odborná pomoc je namístě, věřte, že terapeuti a psychologové si se syndromem podvodníka umí poradit. Ale už i svěřit se někomu blízkému pomáhá. Dobrá kamarádka vás může uklidnit zdánlivě obyčejnou větičkou: „Co blbneš, vždyť jsi skvělá!“
Syndrom podvodníka mnozí zaměňují s nízkým sebevědomím, ale jsou to dva odlišné problémy. Žárlivost, toxické vztahy i „neviditelnost“. Jak se pozná nízké sebevědomí a co vám v životě kazí.