Článek
V knize Chlapec, krtek, liška a kůň spisovatele Charlieho Mackesyho je u jednoho z obrázků napsáno: „Co je ta nejstatečnější věc, jakou jsi kdy řekl?“ zeptal se chlapec. „Pomoc,“ odvětil kůň. A je to víc než pravdivé! Někteří lidé jsou hrdí na svou roli mučedníka, nebo si myslí, že je obdivuhodné zvládnout všechno na vlastní pěst. Může za tím být ale i strach, protože říct si o pomoc vyžaduje značnou odvahu!
Proč je tak důležité umět si říct o pomoc?
Požádat o pomoc v jakémkoli ohledu – v práci, s péčí o děti, nebo třeba se stěhováním nábytku – je pro mnohé těžké. Člověk má pocit, že tak upozorňuje na svoji zranitelnost. Ale to není prohra! „Lidská bytost je sociální tvor, který se vyvíjel ve vzájemné spolupráci a závislosti na ostatních. Žádost o pomoc otevírá prostor pro důvěru a intimnost. Umožňuje sdílet břemena života, podporuje pocit sounáležitosti a spojení s ostatními. Vyhýbání se žádosti o pomoc může vést k izolaci a ztrátě tohoto pocitu, který je klíčový pro naši psychickou pohodu,“ tvrdí psycholog a psychoterapeut z portálu terapie.cz Pavel Pařízek.
Dovednost, kterou si lze nacvičit
Zní to možná zvláštně, ale požádat někoho o pomoc je dovednost. A stejně jako každá jiná, i ona se musí procvičovat. S trochou trpělivosti budete postupně překonávat rozpaky, ostych, posouvat své hranice a lépe přijímat pomoc od druhých. Začněte postupně - požádejte babičku o vyzvednutí potomka ze školy nebo uvaření večeře, protože nestíháte. Když uvidíte, že se nic tak strašného nestalo, můžete v případě nutnosti poprosit kamarádku o odvoz na letiště nebo v práci o pomoc při vytvoření prezentace. Uvidíte, jak se vám uleví!
Nehrajte si na superčlověka
Dávno jsou pryč doby, kdy si lidé měli hrát na superhrdiny a všechno zvládat sami. Lepšího člověka to z vás neudělá. Proč tedy máme stále touhu někomu dokazovat, že jsme naprosto soběstační? „Může to být způsobeno touhou po nezávislosti, důkazem vlastní schopnosti a síly, nebo strachem z odmítnutí a vnímání žádosti o pomoc jako slabosti. V některých kulturách jsou sebeúcta a osobní identita úzce spojeny s individuálním úspěchem a samostatností. Tento přístup může být zdrojem osobního uspokojení, ale také zvýšeného stresu a izolace,“ popisuje odborník. Sdílet s přáteli nebo rodinnými příslušníky i věci, které zkrátka nezvládáte, váš vztah utuží.
Když poprosíte kamarádku o pomoc, utuží to váš vztah. Přece ze sebe nechcete dělat nadčlověkaFoto: BearFotos, Shutterstock.com
Bez pomoci se dostáváme do stresu
Jak už psycholog Pavel Pařízek nastínil, touha nebýt na nikom závislý s sebou může přinášet i zdravotní problémy. A nemá na mysli jen fyzické. „Tím, že si nedovolíme být zranitelní a požádat o pomoc, riskujeme, že podkopeme nejen naše fyzické, ale i psychické a emocionální zdraví. Přetěžování sebe sama bez podpory nebo odpočinku může narušit naši schopnost být emocionálně přítomní a empatičtí. Dlouhodobý stres z nadměrného zatížení, izolace a nedostatek sociální podpory mohou vést k vyhoření, depresím a úzkostným poruchám,“ vypočítává psycholog.
Spousta lidí si o pomoc neřekne. Proč?
- Obava ze souzení - Ukázat slabost je jeden z nejčastějších důvodů, proč si lidé o pomoc neříkají. Raději se přetrhnou, aby nemuseli to kouzelné slůvko vyslovit. Vítěze z vás však nedělá, že budete například pracovat po nocích, protože objem práce nestíháte. Balanc mezi soukromým a pracovním životem je nesmírně důležitý.
- Strach z odmítnutí - Pomoci se vám nedostane, pokud o ni nepožádáte. Mnoho lidí se bojí, že budou odmítnuti, proto se tomuto riziku ani nevystavují. To je ale chyba! Nejhorší, co se může stát, je odpověď „ne“. Hlavně si odmítnutí neberte osobně. „Nikoho obtěžovat nebudete, lidé chtějí pomáhat. Jsou šťastní, že mohou být druhým nápomocní,“ tvrdí psycholožka Xuan Zhao.
- Hlavně žádné zatěžování - Prosba o pomoc přináší strach, že lidi otravujeme – že jsme pro ně přítěží. Zvláště v dnešní době, kdy má každý svých starostí nad hlavu. To může přinášet i obavu, že budete na lidi ve svém okolí působit sobecky. Nic z toho ale nenastane, pokud o pomoc poprosíte člověka, kterému důvěřujete.
- Přístup sami k sobě - Kladli jste si někdy otázku, proč se můžete pro ostatní přetrhnout, ale sami si o pomoc nikdy neřeknete? Odpověď není tak těžká. Nedávný americký výzkum se zabýval otázkou, jak lidé hodnotí svou vlastní zranitelnost a jak zranitelnost jiné osoby. Vědci zjistili, že lidé vnímají svou slabost mnohem negativněji, než jak ji projevují ostatní. Nebuďte k sobě tak přísní a dovolte si to samé co ostatní.
Pozor na rozdíl mezi pomocí a vypočítavostí
Když stojíte na druhé straně barikády a jste tím, kdo je o pomoc žádán, dávejte si pozor na možná úskalí. Hlavně se nenechte využívat. „Vyžaduje to pozornost a empatii. Je důležité hledat rovnováhu mezi soucitem a hranicemi. Podstatné je poslouchat nejen slova, ale i kontext a emocionální podtext komunikace. Člověk, který opravdu potřebuje pomoc, často projevuje upřímnost, otevřenost a zranitelnost,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut z portálu terapie.cz Pavel Pařízek.
