První pivo si otevře hned ráno. Sotva se drží na nohou, něco mu říkám a on usne… Je mi v tu chvíli odporný!

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, s manželem jsme se poznali před šesti lety, oba jsme čtyřicátníci a máme malé dítě. Čím déle spolu jsme, tím víc vnímám svůj problém s alkoholem. Tedy s alkoholem, který pije můj muž. On přece problém nemá.

Není nespolehlivý nebo agresivní, ale pije každý den. Pracuje sám na sebe, takže pití v pracovní době nevadí. Do práce jezdí autem, prý si hlídá, aby za volantem nenadýchal a před jízdou prý nepije… Moc tomu nevěřím. I o víkendu si otevírá první pivo hned ráno a během dne jich tak osm deset vypije.

Odpoledne pracuje venku na zahradě a popíjí u toho nebo za ním přijde soused, sednou si a popíjejí, do hospody moc nechodí. Občas jde na oslavu a to se pak sotva drží na nohou. Usne třeba v předsíni na podlaze … Je mi v tu chvíli odporný. Už tam s ním nechodím, protože se cítím hrozně trapně. Nedávno jsem ho jela vyzvednout. Dva chlapi mi ho naložili do auta, co bych nadělala se 120 kily živé váhy. Během jízdy začal podřimovat, v jednu chvíli se na mě převážil a jen shodou náhod jsem nesjela do příkopu. Sice se nic nestalo, ale od té doby přemýšlím, v čem všem nás jeho pití ovlivňuje.

Když mu vysvětluju, že mi to vadí a proč, shazuje mě jako ženskou, která má buď neustále s něčím problém, nebo mu „počítá piva“, a on je ten chudák chlap, který si po celodenní dřině nemůže dát ani pivko. On a pivo jsou v pohodě a já jim to kazím. Jeho starší bratr je na tom velmi podobně a toho můj muž odsuzuje. U sebe to nevidí.

Připadám si jako ta příslovečná žába, co ji hodili do studené vody a začali vařit. Když jsem ho viděla prvně opravdu opilého, říkala jsem si, že tohle prostě nedám. Teď už jsem jen dopředu naštvaná, protože vím, jak to zase dopadne.

Jenže co mám dělat? Když o tom mluvím, jen mávne rukou, že zveličuju. Ultimáta dávat nechci, mám obavu, že bych je nedodržela. Navrhovala jsem poradnu, vysmál se mi. Přece není alkoholik. To jsem ani nikdy netvrdila. Jen mu říkám, že si myslím, že jeho pití ovlivňuje náš život a že mi to vadí.

Nečekám převratné snadné řešení, spíš potřebuju vědět, jak se k tomu postavit, abych nenadělala víc škody než užitku a sama se z toho nezbláznila. Děkuji. Alena

Milá Alenko, to, co vám napíšu hned v druhé větě, už asi sama dobře víte. Váš muž má problém s pitím a musí to začít řešit. Osm až deset piv denně? Tomu se už opravdu nedá říkat nijak hezky. A je jedno, jestli by to adiktolog označil za nadměrné užívání, škodlivé užívání nebo závislost na alkoholu. Je to prostě moc a neslučuje se to s „normálním životem“.

Samozřejmě že stanovení hranice takzvaného „zdravého“ pití je značně individuální, ale třeba Světová zdravotnická organizace říká, že 20 gramů alkoholu denně je maximum. A to znamená maximálně půl litru piva. Váš manžel toho denně vypije osm- až desetkrát víc.

Jestli si váš muž navíc myslí, že „pivo není přece žádná vodka“, že jde jen o nevinné popíjení jemné hořké vodičky, tak se bohužel hluboce mýlí. Pivo dokáže stejné divy jako víno nebo tvrdý alkohol. Proto si myslím, že přišel čas si takzvaně zvědomit situaci. Nejprve z vaší strany, tedy z pozice manželky a mámy malého dítěte.

Začněte tím, že si uděláte sama se sebou upřímnou inventuru a pojmenujete stav manželova popíjení ještě přímočařeji, než jste učinila ve svém dotazu. Neschovávejte se za univerzální deštník alibismu typu: Můj muž přece není žádný alkoholik. Velmi pravděpodobně totiž je. Což se ale na dálku jen z písemného dotazu těžce určuje. Podívejte se na internet, jak se definuje závislost na alkoholu, a udělejte si (za něj) test. Najdete jich spoustu.

Tak. Představte si, že jste už celou takovou inventurou prošla, a teď máme v rodině nabrífovanou a dobře připravenou Alenu. Čili alespoň ženská část rodiny nyní na situaci nahlíží bez příkras, bez růžových brýlí… A je (přirozeně) asi ještě víc naštvaná než předtím.

V této fázi se partneři pokoušejí svůj protějšek přesvědčit, aby s tím začal něco dělat, a dozvídají se v zásadě vždy to samé. „Já žádný problém nemám.“ Přesně jak popisujete ve svém dotazu.

Milá Aleno, je nesmírně těžké stavět se mezi závislého člověka a jeho drogu. Často se stane, že se tím nepřítelem nestane ta droga, ale vy. Váš manžel si popíjením manipuluje s příjemnými a nepříjemnými stavy, a pokud mu v tom někdo bude chtít bránit, jeho reakce budou extrémně odmítavé.

Bohužel v této chvíli je nutné, aby si manžel SÁM uvědomil, že má problém. Musí se jednoho dne probudit a říct si nahlas – a nejlépe do zrcadla: „Zatraceně, já jsem alkoholik.“ A pozor, ani tohle ještě není vše. Okamžitě přichází otázka: „A chci s tím něco dělat?“ No a tady začíná dlouhý a bolestivý proces, který vyžaduje vůli, čas a podporu okolí.

Nicméně je třeba si na rovinu říct, že vy sama nejste schopná s jeho situací hnout. Vaše možnosti jsou omezené na upozorňování, nabízení pomoci či vyhrožování. Ve výsledku ale musí chtít on. Nikdo to za něj neudělá.

Pokud jste pro něj nenahraditelný parťák, kterého bezmezně miluje, existuje šance, že vás alespoň vyslechne. Pusťte mu třeba nějaké video, kde známá osobnost o své závislosti na alkoholu mluví. Třeba vás s tím pošle do háje, ale jednoho dne si někam tajně zaleze a přehraje si ho.

Nebudu vám lhát: jestli vám na něm záleží, tak vás čeká dlouhá cesta. Z deseti piv denně do normálního stavu, kdy už nepotřebuje ráno dokrmovat hladinku (tomu se odborně říká stadium ranního doušku), velmi pravděpodobně vede cesta přes konzultaci s odborníkem.

U závislých lidí jde často o to, že na začátku to užívání rozjede nějaký druh úzkostné poruchy. Daná osoba se pak pomocí alkoholu dostává z nepříjemných stavů do stavu, kdy je jí dobře. Nemusíme si tady vysvětlovat, kam tohle zalévání úzkosti vede. Ostatně si ani nemusíme vysvětlovat, kam vede zalévání čehokoliv, byť by tomu závislá osoba říkala jakkoliv, třeba „musím vymazat hard disk, dneska to bylo v práci peklo a já si to zasloužím“. Takové a podobné věty jsou jen výmluvy pro další konzumaci, která v mozku vytváří zmíněné příjemné stavy.

>>>Alkohol je zrádný: Umí velmi rychle uklidnit mozek

Chcete vědět, jaká z toho vede cesta ven? Závislé osoby potřebují řád, terapii a (nebo) medikaci. Jak z toho ven konkrétně u vašeho muže? To si opravdu na dálku netroufnu odhadnout. Vaše role spočívá v průvodcování. Musíte zkusit najít cestu, jak manžela přesvědčit, že má problém. Pokud vás neposlouchá, zkuste na něj poslat někoho, komu bezmezně důvěřuje. Třeba nejlepšího kamaráda nebo někoho z rodiny.

>>>Zpěvák David Kraus: Abych nemusel pít alkohol, vymýšlel jsem si různé nemoci