Článek
Působí to jako dar z nebes. Někdo má prostě to štěstí, že dokáže s ostatními okamžitě navázat kontakt, budí sympatie, všichni ho mají rádi a vyhledávají jeho společnost. Jiný to má přesně naopak: na večírku stojí po chvíli o samotě a telefonáty s nabídkou setkání mu také moc často nepřicházejí.
Do jisté míry jde o vrozené chování, ale dá se naučit. Jak upozorňuje mentorka v oblasti osobního rozvoje Lucie Mucalová, jde především o emoční inteligenci, která nemá co do činění s IQ. „Lidé s rozvinutou emoční inteligencí patří ve společnosti obecně mezi oblíbenější. Emoční inteligenci lze rozvíjet a kultivovat,“ vysvětluje.
Základem je pochopit, že jisté způsoby chování ostatní buď přitahují, nebo odpuzují. A pokud chcete, aby vás druzí měli rádi, je potřeba se těm negativním vyhnout. Často jsou to úplné maličkosti, které by vás možná ani nenapadly. Které to jsou a co s nimi dělat?
Moc mluvíte a málo posloucháte
Nikdo nechce poslouchat rozsáhlé proslovy. Komunikovat s ostatními znamená dát jim také prostor k vyjádření, reagovat na jejich nápady či myšlenky a aktivně jim naslouchat. Vnímat, co druhý říká, je jedním z pilířů vzájemné empatie.
Co s tím? Naučte se na slova druhých správně reagovat. Přesvědčit je, že opravdu posloucháte, co říkají. Osvědčeným prostředkem jsou otázky. Jednoduše zopakujte, co slyšíte ve formě dotazu, případně sdělení krátce shrňte. „Vážně ti řekla, že tam s tebou nepůjde? Neuvěřitelné.“ Pár slůvek a způsobí malý zázrak. Říká se tomu empatická reflexe a jde o velmi účinný nástroj, jak se v očích druhých stát sympatickou a vnímavou osobou.
Máte příliš silné ego
Zdravé sebevědomí v mnoha situacích pomáhá, ale pokud je ho moc, může přerůst až v aroganci. Vám přijde, že si jen stojíte za svým, ale druzí to můžou vnímat dost negativně.
Co s tím? Jak upozorňuje Robin Dreeke, autor knihy 10 nejlepších technik pro budování vztahů, mírné upozadění vlastních názorů či přání je ten správný klíč, jak mít k ostatním blíž. „Zkuste trochu potlačit svůj pohled na věc a vědomě ignorujte touhu druhé stále opravovat a přesvědčovat o své pravdě. A pokud s někým nesouhlasíte, nenechávejte se zbytečně unést emocemi,“ radí Dreeke. Respekt k pocitům druhých je kouzelná hůlka, kterou stačí mávnout a otevře cestu ke každému.
Stěžujete si
Pro někoho je věčné stýskání si jen součástí psychické hygieny, kdy ze sebe setřese všechny strasti tím, že je vykřičí do světa. Ale běda těm, kdo to musí poslouchat. Negativní vibrace nemá rád nikdo, a pokud je kolem sebe stále vysíláte, nedivte se, že s vámi v práci nikdo nejde ani na oběd. Populární americký psycholog a autor několika knih o psychickém zdraví Guy Winch k tomu dodává: „Neustálá negativita vycházející od chronických stěžovatelů představuje obrovskou zátěž pro jejich okolí. A nic je nedělá šťastnějšími, než když jsou na tom stále hůř.“ Vtip, ale pravdivý. Pokud si totiž na stěžování zvyknete, stanete se na něm do jisté míry závislí a neustále zvyšujete dávky.
Co s tím? Přestaňte svou nespokojenost živit. Vždy se najde něco, co nevyhovuje, obtěžuje nebo nevyšlo. Hledejte pravý opak. Ze začátku vám to půjde ztuha, ale odměňte se za každý pokrok. A pište si to. Co vás rozzlobilo do jednoho sloupečku, co vás potěšilo do druhého. Stačí heslovitě. Černé na bílém působí důrazněji a přesvědčivěji.
Berete vše moc vážně
I nepříjemné věci se dají říct tak, aby se nikdo neurazil a nenaštval. Základem je přistupovat k problémům s trochou nadhledu, zapomenout na dramatický výraz i slova a řídit se heslem, když nejde o život, nejde o nic. Zejména pracovní problémy mají lidé často tendenci přehánět a zveličovat, ale ti s vysokou emoční inteligencí dokážou rozlišit důležité od méně podstatného, což se dá tréninkem naučit. Začít můžete tím, že si zpětně bude vyhodnocovat, jak velký dopad na váš život měly kauzy, kvůli kterým jste se tak rozčilovali a nervovali. O mnohých možná už ani nevíte, že? A nezapomeňte, že lidé vždy ocení odlehčení, úsměv a humor. Tuhle svatou trojici mějte pro všechny případy vždy u sebe.