Hlavní obsah

Všichni lžeme! Nejčastěji kvůli sexu, pocitům studu a viny, ale také abychom chránili sami sebe

Foto: Krakenimages.com, Shutterstock.com

Foto: Krakenimages.com, Shutterstock.com

Odsoudit lež jako nemravné chování, které vás zbavuje důvěry, je snadné. Těžko budete hledat argumenty proti. Možná ale nezaškodí podívat se na tento zcela běžný jev trochu podrobněji a lépe ho pochopit. Proč vlastně tak často lžeme?

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nepravda, úmyslné uvedení v omyl, falešná informace… Rozdíl mezi pravdou a lží je ve většině případů zcela zřejmý, přesto výkladů, co je vlastně lež, najdeme docela dost. Ve většině kultur má punc něčeho závadného a opovrženíhodného, stačí si vzpomenout na nešťastného malého Pinocchia. Jenže mnoho lží může mít i pozitivní náboj: často se s její pomocí jen chceme bránit nebo chránit druhé před nepříjemnými pocity či skutečnostmi.

V první řadě nám jde o sebe

Vědci zabývající se vývojem našeho mozku předpokládají, že naše mysl se vyvíjela postupně: nejdříve ji utvářely ryze reálné skutečnosti; klam, fikce, abstrakce a další nadstavby inteligence se vyvinuly až později. A vyšly samozřejmě ze zkušeností a zážitků, což lze pozorovat i u našich nejbližších příbuzných – primátů. Když odborník na zvířecí chování Frans de Waal z Emory University studoval šimpanze v nizozemské zoo, všiml si, že jeden ze samců vždy kulhal pouze v přítomnosti silného soupeře. Díky domnělému hendikepu pro něj nepředstavoval hrozbu, a tím se vyhýbal konfliktu.

Což je ten nejlepší důkaz, že lhaním se většinou v první řadě snažíme chránit sami sebe. Ne ublížit ostatním. Mnohé studie také ukazují, že právě primáti vymýšlejí inovativní způsoby, jak oklamat ostatní, zvláště když je v sázce jídlo nebo sex. Ani v tom se příliš neliší od lidí…

Foto: NDAB Creativity, Shutterstock.com

Lhaní za účelem sexu je jednou z častých motivacíFoto: NDAB Creativity, Shutterstock.com

Lež má krátké nohy, ale i hodně výhod

Možná namítnete, že nejsme zvířátka, ale jak potvrzují odborníci na lidské chování, tyto instinkty jsou v nás hluboce zakódované a navzdory vyspělé společnosti podle nich často jednáme. „Lhaní má v lidském chování skutečně hluboké kořeny,“ potvrzuje psycholog Pavel Pařízek z portálu Terapie.cz. „Často slouží jako obranný mechanismus, který nám pomáhá vyhnout se nepříjemným situacím, konfliktům nebo pocitům studu a viny. Může nám dávat pocit kontroly nad situací a možnost uchránit sebe nebo druhé před bolestivou pravdou,“ soudí odborník. A lež má samozřejmě další benefity. „Přináší krátkodobé výhody. Může nám pomoci získat to, co chceme, vyhnout se trestu nebo si udržet pozitivní obraz sebe sama v očích druhých. Lež může být způsobem, jak se rychle a snadno vyhnout odpovědnosti nebo důsledkům našich činů,“ vyjmenovává Pařízek. „Často lžeme také ze strachu a kvůli tomu, že si myslíme, že nejsme dost dobří. Bojíme se reakce našeho okolí, že by nás přestalo mít rádo. Za naše lhaní mohou nepříjemné emoce, které se bojíme prožívat, když bychom se přiznali k něčemu, za co se třeba stydíme,“ doplňuje expertka na komunikaci Kateřina Sodomková.

Děti lžou jinak

Lež je často i nástrojem, jak se vyhnout trestu. Což velmi dobře znají děti. Jen se jich zeptejte, zda mají všechny úkoly… Jak upozornil pro web Psychology Today dětský psychiatr Ran D. Anbar, zejména menší děti jen obtížně rozlišují realitu od fantazie, protože si pletou realitu s představivostí, a to může zahrnovat i zbožné přání. Ovšem právě to se někdy může stávat i dospělým.

Rozhodně to neznamená, že lhát je ospravedlnitelné, zejména tehdy, když se tak děje zcela úmyslně. Jak upozorňuje Pavel Pařízek, přípustné je lhaní pouze v případech, kdy pravda může někomu ublížit a lež je motivována soucitem a ochranou. „V extrémních situacích, jako je válka nebo pronásledování, může být lhaní otázkou přežití. A v některých profesních kontextech, jako je diplomacie nebo vyjednávání, může být strategické zadržování informací legitimní taktikou,“ dodává Pařízek.

Načítám