Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, můžete mi, prosím, poradit? Jsme s partnerem 16 let, je hodný, velmi spravedlivý, poctivý, až to někdy tzv. leze na nervy. V posledních asi osmi letech při každém mém stesku, třeba proč nikam nechodíme, proč si po sobě neuklízí, proč nepoužívá něco, aby mi voněl, proč něco nedělá kolem jeho domku, kde bydlíme (já mám na starosti vnitřek, ale už to přechází na venkovní úklid a malé opravy), vždycky odpoví: „Tak si najdi jiného tatínka.“
Jinak je spolehlivý, pozorný, v podstatě na něj nemůžu být ani naštvaná. Prožila jsem v minulosti tři vztahy: první manžel alkoholik, další partner tyran, poslední s maniodepresivní poruchou a manipulátor. Proto si nyní svého partnera vážím, ale tahle odpověď s tím „jiným tatínkem“, která přijde, kdykoliv si postesknu, mě dost trápí. Několikrát jsem mu řekla, že když on má něco na mě, tak o tom přemýšlím a určitě bych mu neřekla: „Tak si najdi jinou maminku.“ Místo toho se snažím o určitou sebereflexi. Děkuji moc za radu. Erika
Odpověď
Milá Eriko, sedím u počítače, píšu vám odpověď a představuji si u toho, jak v praxi vypadá váš vztah. Nemohl jsem si nevšimnout věty „v posledních osmi letech…“. To znamená, že první půlku vašeho společného soužití jste si užívala a teprve pak jste postupně upadli do klidné, ale silně demotivující rutiny.
Zdá se, že právě takové soužití pro vás představuje nehezkou budoucnost, s níž se nechcete smířit. Stárnoucí muži v dlouhodobém svazku to ale často takzvaně „zabalí“. Nemají energii, aby na vztahu pracovali, aby pro vás žili, abyste pro ně byla středobodem vesmíru. Místo toho sklouznou do stereotypního partnerství, ne nepodobného firmě, kde si poctivě plní své provozní úkoly, ale nad rámec takto definovaného vztahu neudělají naprosto nic.
Často se setkávám s podobným problémem. Manželé se měli kdysi rádi, záleželo jim jednomu na druhém, voněli si, ale s přibývajícími lety se kouzlo začalo vytrácet a hlavní roli postupně přebraly povinné úkony: Vyčistil jsi bazén? Koupil jsi kuře? Posekal jsi trávník? Dal jsi prádlo do sušičky?
Chlapi, kteří sedí u mě na párovém koučinku (a přicházejí s tímto problémem), nikdy nerozumějí tomu, co po nich jejich žena vlastně chce. Většinou se skrývají za obhajobu svého chování a vrší argumenty, které mají dokázat, že si přece důsledně plní své povinnosti. Těžko se jim vysvětluje, že jejich žena očekává, že ten vyhaslý oheň v jejich vztahu zapálí právě oni.
Žijete příliš dlouho ve vztahu, který provází drobné nespokojenosti. Manžel je možná také s řadou věcí nespokojený, ale neumí vám říct, o co jde. Stává se, že se muž smíří s provozním vztahem jakéhosi Manželství s.r.o. právě proto, že si myslí, že jeho tužby nejsou dosažitelné. Bohužel je ale své partnerce nikdy neřekne, a ta tak neví, že vůbec něco chce změnit.
Jelikož k podrobnější analýze nemám dost informací, budu se muset pustit do spekulací, které budou vycházet ze šablon, jež jsou podobné vaší situaci.
Varianta A: Odložený muž
Váš partner cítí, že na žebříčku vašich priorit už nezaujímá první příčku jako na začátku před 16 lety. Postupem času se propadal v hitparádě níž a níž. Nejdřív za děti, pak za psa, posléze i za kamarádky, rodiče, péči o zahradu nebo třeba vaši jógu. Tahle situace ale není ta nejhorší varianta. Stačí, abyste mu vysvětlila, že si jeho propad na vašem žebříčku uvědomujete a že pro vás je stále ten „jediný ze sta, který je ozdobou města“.
Náprava jeho pocitu nedoceněnosti tedy spočívá v intenzivním chválení a pozornosti, která z vaší strany už léta nepřicházela. Teprve po fázi lichocení může nastat vhodná chvíle pro uvolněnější pohovor, v němž si vyměníte názory na to, jak se restartovat a být pro toho druhého atraktivním partnerem. Nikdy není pozdě, ani po těch letech. Právě až zde si můžete postěžovat, jak vás trápí, že pro vás nechce být „vyvoněný“ akční muž, s kterým je radost trávit čas.
Varianta B: Muž, který „zdědkovatěl“
Mnohem hůře spravitelná varianta předpokládá, že partner po vás nic nechce. Je mu dobře v procesu pomalu zahnívajícího vztahu, který se z romantického partnerství transformoval ve verzi „tílko, telka, montérky“. V takovém případě jde o předčasně rezignované mužství, kde se muž nehodlá angažovat v žádné z aktivit, které zapalují jiskru, protože na to nemá pomyšlení. Je mu dobře v trenýrkovém gaučinku a má pocit, že už se v životě vynasnažil dost, a nyní si chce užívat zasloužený odpočinek. Nejraději by byl, kdyby mu všichni dali pokoj a partnerce mohl říkat „maminko“. Jeho testosteron na nižších hodnotách už ho nežene k boji o samici a on se ve své roli cítí komfortně („jen kdyby po mně žena pořád něco nechtěla“).
Ve variantě B je mnohem obtížnější donutit partnera k aktivnějšímu partnerskému životu. Chybou zde totiž nejste vy – tedy jeho žena - ale jeho „dědkovství“, z něhož se nechce nechat vyvléct ani po dobrém, ani po zlém. Jestli jste se našla v této variantě, oprašte staré triky, které na něj vždy fungovaly, a pokuste se ho přimět k tomu, aby vás vyslechl. Pokud mám být upřímný, proces „oddědkování“ je funkční jen pod hrozbou nějakého dramatického vývoje.
Jestliže si muž v této fázi neuvědomuje hrozící nebezpečí (že by mu třeba partnerka utekla za někým akčnějším), většinou na ženino volání o pomoc nereaguje. Tedy samozřejmě „nějak“ reaguje, ale ne tak, jak byste si přála. Hrozbu většinou vnímá jen jako rodinný folklor a ve skrytu duše takovým výhrůžkám nepřikládá žádnou váhu. Určitě neradím, abyste partnerovi vyhrožovala, ale popisuji statistiku, která v takových případech hovoří docela jasně.
Vaše hrozba může mít i zcela nenásilnou formu. Můžete si třeba část života začít organizovat po svém a bez něj. Začnete se starat víc o sebe a chodit například na kurzy společenského tance. Co se může stát? Buď se v partnerovi něco hne a uvědomí si, že se mu žena vzdaluje a že se mu může zcela odcizit, anebo ne. Pak už se ale stává chlapem, který dává jasně najevo, že s ním nehne ani pár volů. A z toho můžete vyvodit důsledky.
Sečteno, podtrženo - ta nespokojená, která chce změnu, jste vy. A tak je první výkop na vás. Když budete donekonečna dělat stejné věci a očekávat jiné výsledky, víte, jak to dopadne. Přeji hodně štěstí v zapalování partnerského ohníčku.
