Stejnou chybu udělal manžel už v předchozím vztahu, myslela jsem, že se poučí. Co s tím, když se nezmění?

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, obracím se na vás s otázkou ohledně mého manžela. Jsme spolu přes deset let, máme čtyřletou dceru a manžel má ještě tři dcery z předchozího manželství. Znali jsme se už dlouho předtím, než jsme se vzali. Většinu času žijeme celkem spokojený život, ale poslední dobou si všímám změn v jeho chování. Manžel je o 12 let starší než já, mně je 33 let.

Přijde mi, že na něj přišla nějaká „mužská menopauza“. Je čím dál víc protivný, unavený, a co mě opravdu trápí, je jeho čím dál větší neochota trávit s námi volný čas. Radši si zaleze s knížkou, s internetem nebo jde do dílny. Na výlet nebo dovolenou ho prostě nedostanu, i když se mu snažím naznačit, jak moc bych si přála, abychom trávili čas společně jako rodina.

Ráda bych, aby si uvědomil, že dcerka už znovu malá nebude a další dítě kvůli financím neplánujeme. Stejnou chybu udělal u svých dcer z předchozího vztahu, ale to byl mladý a byla jiná doba. Myslela jsem si, že se z toho poučí. Cítím se smutná, protože mi přijde, že ho to nebude trápit hned, ale v budoucnosti by mu mohlo být líto, že si nechal utéct tyto krásné chvíle. Můžete mi poradit, jak s ním o tom lépe promluvit? A co s tím, pokud se jeho postoj nezmění? Děkuji za jakoukoliv radu. Alena

Milá Aleno, nemohl jsem si nevšimnout, že říkáte „většinu času spolu žijeme celkem spokojený život“. Platilo by to stejně, i kdybychom se ptali vašeho muže? Jelikož to nevíme, budeme vycházet z vaší perspektivy.

Jak vypadá váš vztah (a také váš problém) zvenčí – mýma očima? Zkusím z mála informací vytvořit příběh. Pětačtyřicetiletý muž unavený životem má čtyři dcery a jednu nespokojenou manželku. Tu poslední, nejmenší má s vámi. Další tři holky jsou už asi odrostlejší, to už jsou čtyři „ženské“, a k tomu možná ještě občas „zaprudí“ bývalá.

V běžném životě bych si tipnul, že mu chybí – jak teď říká Mark Zuckerberg – trochu víc mužské energie, protože ten estrogenový cirkus dlouhodobě nezvládá. Dovolil bych si odhadnout, že to na něj někdy může být „too much“, což si ale žádná z jeho nejbližších jistě nebude uvědomovat.

Vraťme se ale k jádru vašeho dotazu. V podobných případech problém často tkví v rozdílných náhledech na „rodinný život“ a skoro vždy ve špatné komunikaci mezi partnery.

Váš muž se evidentně vyhýbá tomu, co vy považujete za „trávení času s rodinou“. Dávám to do uvozovek ne proto, že bych to chtěl ironizovat, nýbrž proto, že jeho nechuť z něčeho pramení. Mužský způsob rodinného života může být přínosný, když mu dovolíte, aby vám sdělil, jak si to představuje. Co ale dělat, když nevíte, jak by si to představoval? Navrhnu vám pár nápadů, jež by vás mohly inspirovat k novým přístupům. K takovým změnám, které by možná na partnera zapůsobily a on by své chování změnil.

Představme si na moment, že manžel nesouhlasí s některými vašimi výchovnými postupy. Třeba si myslí, že dceru moc rozmazlujete, že by měla mít řád, že by měla chodit spát v pravidelnou hodinu, že by si neměla vybrečet všechno, na co si vzpomene, že by neměla řídit váš sexuální život a desítky podobných křivd.

Předpokládejme na chvíli, že tomu tak je. Potom už by dávalo jeho chování větší smysl. Znamenalo by to, že si neumí prosadit mezi tolika ženami svůj pohled na život, a jelikož si myslí, že „to stejně neuhádá“, stáhne se do dílny či zaleze k počítači.

Může to být samozřejmě klidně i naopak. Nelíbí se mu vaše vojenská výchova, nesouhlasí s přísnou disciplínou, ale nikdy se mu nepodařilo vybojovat jeho přístup hodného taťky. A pokud podařilo, sklidil za to kritiku. Že podrývá vaši výchovu a nejedná koordinovaně. Závěr by byl úplně stejný: Neprosadil se, myslí si, že to ani nejde, a tak se stáhne a někam se uklidí.

Je klidně možné, že na dceru žárlí. Ano, i na vlastní dceru lze žárlit. Zejména, pokud má manžel pocit, že se z prvního místa na vašem seznamu dostal mnohem níž. Možná až za psa a čtvrteční setkání s kamarádkami.

Co z toho vyplývá? Především nepříjemný fakt, že nevíte, proč se do vašeho přání na společné trávení času nehrne. Kdyby se vám podařilo ho rozmluvit – samozřejmě po dobrém, v míru a s drobnou pochvalou - třeba by vám prozradil důvod svého chování.

Znovu si dovolím zafabulovat, jelikož jsem v poradně už slyšel mnoho zdánlivě malicherných důvodů pro odpor k rodinnému životu. Kromě pozornosti totiž samci bývají často uražení, když nemají dostatek intimity a sexu. Třeba proto, že dítě spí s partnery ve společné posteli a muž se cítí po týdnech a měsících natolik odstrčený, že se dopředu naštve a o sex nemá zájem.

Jde často o mužsky neohrabaný způsob, jak si vytrucovat pozornost a obdiv. Ženy ale takové signály nevnímají, protože míchají mateřské a milenecké pudy dohromady. Chlapi mají naopak většinou tyto role výrazně oddělené a návyky zakonzervované během kojení, koupání či uspávání mohou dlouhodobě zasáhnout do mužské ješitnosti.

Proč o tom muži nemluví? Uvědomují si, že mateřství je svaté a nesmí se zpochybňovat. A tak jsou zticha. Navíc, muži jsou mnohdy uzavření, jelikož byli vychováni tak, aby své city nedávali najevo. Výsledkem je pak často útěk. Od řešení problémů, od všeho. Zalezu si někam a nějak to přežiju.

Existuje samozřejmě malá pravděpodobnost, že „mužská menopauza“ vašeho manžela, jak ji popisujete, je skutečná. Tedy, že mu s věkem rapidně ubyl testosteron, což mohlo vyústit v únavu, náladovost či nedostatek energie. Statisticky bych si ale vsadil spíš na výše uvedené důvody způsobené neschopností prosadit si svůj postoj.

Mohl bych vám ještě pár odstavců radit a vypočítávat různé možnosti, ale nakonec se ho stejně budete muset zeptat sama. Začněte komunikovat s mužem tak, aby vaše dotazy necítil jako kritiku, selhání nebo hrozbu. Zkuste ho za něco pochválit, zdůrazněte, jak je pro vás důležitý, a pak se ho zeptejte, jestli mu dlouhodobě něco ve vztahu nevadí.

Pokud uvidíte náznak vstřícnosti, pokud si vás alespoň vyslechne a neuteče, netlačte na pilu a nechte ho to „strávit“. Vraťte se k tématu jiný den. Problémy se vždy řeší v době míru. V dobách války vás ovládnou emoce a křivdy z minulosti a chlap vám nakonec uteče do dílny. Nenechte ho. Třeba je řešení na dosah. Jen se správně zeptat.

>>>Jak neztratit partnerovu lásku, když se stanete rodiči? Dítě není středobod života, musíte pěstovat vztah