Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den, jsem s manželem už 15 let, máme dvě děti, žili jsme normálně, žádné velké problémy. Ale on začal pít. Nejdřív to bylo normální, pil jenom pivo, ale teď už pije i vodku. Je opilý každý den. Nic nedělá, nebije nás nebo tak něco, nechodí do hospody, prostě jen sedí a pije a je k ničemu. Pak jde spát, ráno vstane, jde do práce, navečer přijde, sedne si a pije. Normálně se s námi baví i řeší různé domácí problémy se mnou, s dětmi třeba píše úkoly, ale pije u toho, potom je opilý víc a víc a odpadne. Vůbec nevím, co mám dělat. Říká se, že je to nemoc, tak jsem se mu snažila hodněkrát domlouvat, ať nepije, ať někam jde k doktorovi, ale on ne. Prý nepije.
Bojím se, jak to bude pokračovat, nikam s námi nechodí, bojím se, aby ho nevyhodili z práce, protože má určitě ráno „zbytkáč“, nebo že začne pít už od rána, co děti, a navíc se mi už hnusí, i když vím, že je to nemoc. Nemůžu si pomoct. Co mám podle vás dělat? Děkuju. Veronika
Odpověď
Milá Veroniko, velmi, opravdu velmi často se stává, že závislost není samotnou příčinou problému, ale jeho konečným důsledkem. Za rozhodnutím začít pít totiž často stojí úzkost. Jinými slovy, váš manžel mohl prožívat nepříjemné stavy, které si zvykl zahánět alkoholem. Velmi pravděpodobně neuměl popsat své trable, nikdy se o nich nikomu nesvěřil a myslel si, že je to „normální“. Opakované pití ho pak přivedlo k poznání, že když se napije, problémy zmizí.
Ano, alkohol skutečně takovou schopnost má, ale jak dobře víme, jen krátkodobě. Při dlouhodobém užívání se úzkosti zhoršují, a uživatel tak má místo jednoho problému (úzkosti) najednou dva. K původní příčině si přidal ještě závislost. Ta je ale na rozdíl od úzkosti vidět. Okolí si začne všímat a poměrně rychle zaregistruje, že s vámi něco není v pořádku. Jste nesoustředěný, míváte výpadky paměti, občas přijdete pozdě do práce, neodevzdáte projekt včas…
Znáte to. Začíná to plíživě a vypadá to neškodně a nenápadně. V Čechách si přece pivíčko po práci dá skoro každý chlap. Když se ale rituál dlouho opakuje ani si neuvědomíte, že to děláte pro tu dopaminovou odměnu, na kterou se pak váš mozek už těší každý den.
Už někdy odpoledne může váš muž začít přemýšlet, jak přijde domů a dá si tu dobře vychlazenou „úlevu“. To něco, co mu velmi pravděpodobně na začátku pomáhalo odbourat nepříjemné pocity. Myšlenky a obavy, které se mu honily hlavou. Jedna sklenice piva – a najednou je všechno veselejší. Časem už je těch sklenic víc, čtyři nebo pět, a později už je třeba přitvrdit vodkou. To vše jen proto, aby si váš muž „vymazal hard disk“. Úlevové pití ale často přeroste v rizikové a to už pak balancujete na hraně závislosti.
To, co popisujete, je docela standardní cesta od úzkosti k závislosti. Když se po cestě neobjeví nikdo, kdo by takovému člověku rozuměl a dokázal ho přesměrovat k odpovídajícímu odborníkovi, stane se po letech (někdy i dřív) z takového chování dobře známá závislost na alkoholu.
A pokud tvrdí, že „nepije“, je zatím bohužel daleko od řešení. Protože první krok k nápravě je uvědomění, že jste alkoholik. Ale ani to samo o sobě pak už nestačí. Musí přijít správná odpověď i na druhou otázku: A chci s tím něco dělat?
Jelikož váš muž zatím žije v režimu odmítání a nechce si připustit, že má problém, zkuste mu pustit nějaké video, kde se alkoholik přiznává, jak snadno se lze k závislosti „dopracovat“. (Klidně zrovna v mém podcastu Med a peří. Třeba od někoho, kdo je mediálně známý, takovou informaci přijme snadněji než od vás – před vámi se pravděpodobně stydí.)
Váš manžel určitě nechce, abyste ho považovala za nemocného člověka, tomu se brání asi každý chlap. Pokud si ale už není schopen pomoct sám, musíte ho zkusit dostat k odborníkovi. Nejlépe k někomu, kdo je adiktolog a zároveň rozumí úzkostným poruchám, tedy psycholog či psychoterapeut.
Jak tedy zní moje rada? Najděte na internetu někoho, jehož výpověď ho osloví. Někoho, koho respektuje a jehož názoru si váží. Nechte na něm, ať si takové video pustí sám, až bude chtít. Je velmi těžké se postavit mezi alkoholika a jeho drogu. Velmi pravděpodobně bude taková reakce odmítavá, až vzteklá. Uvnitř sebe si určitě uvědomuje, že má problém, ale ještě v něm neuzrálo pomyšlení na situaci, že by si to na férovku přiznal. A pak, když se to povede, jeho kroky už povedou do poradny.
