V 50 jsem našla lásku, ale exmanželka mého přítele mě pomlouvá, kudy chodí. Prý jsem zlatokopka!

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Je mi 50 a asi před dvěma lety jsem koupila chalupu na vsi. Protože jsem rozvedená a žiju sama, byla jsem ráda, že mi soused, také rozvedený (54), nabídl občas pomoc se zahradou nebo domem. Skončilo to tím, že jsme spolu začali chodit a vlastně i na střídačku žít. On pracuje ve městě, kde bydlím, tak u mě přes týden je a vracíme se až na víkend na chalupu.

Věděla jsem, že ve vsi žije i jeho bývalá žena a také maminka. Vyprávěl mi, jak se ty dvě neměly rády a že do velké míry právě jejich nenávist zavinila i následný rozpad manželství. Po zhruba dvouletém vztahu, který jsme netajili, ale ani nijak oficiálně nezveřejňovali, se ke mně nastěhoval úplně, sdělil to mamince i bývalé ženě a dal inzerát na prodej svého domu.

A strhla se hrozná mela. Bývalá manželka rozhlašuje, že jsem zlatokopka, co jde po majetku, a zcela nečekaně získala spojence v podobě partnerovy maminky, která jí dřív nemohla přijít na jméno. Ty dvě teď chodí po vsi a pomlouvají nás. Partner sice není rád, že se to takhle vyvrbilo, ale uklidňuje mě, že je to postupně přejde. Já teď nevím, co s tím, jestli to s nimi nějak řešit, nebo prostě nechat být… Ale mluví o tom celá vesnice a mě to štve. Já jsem po něm nechtěla, ať prodá dům. Děkuji, R.

Milá R., začínáte svůj dopis tím, že je vám padesát. A já se přesně tohoto údaje hned „ze startu“ chytnu. Všechny strachy a ohledy (na okolí), které nás po celý život pronásledují, by s věkem měly postupně vadnout. Dnes byste už jako zralá a zkušená žena měla být schopná si říct, že neděláte nic špatného a že nemáte sebemenší důvod se za něco stydět.

To je mimochodem jedna z univerzálních pouček, jež pomáhají lidem, kteří si nejsou jistí svými činy. Prostě konejte tak, abyste se za nic z toho, co podniknete, nemusela před sebou stydět. Zdůrazňuji před sebou. Pokud máte čisté svědomí, nikomu jste za zády nic neprováděla, váš nový vztah není založený na lžích a schovávání, není plný intrik ani akcí, které ubližují, pak máte čistý štít. A neexistuje síla, jež by vám měla zkazit vaše štěstí.

Jinými slovy, řekněte si nahlas a před zrcadlem: „Jsem už dost stará na to, abych se nechala vytočit hysterickou reakcí exmanželky mého přítele.“ Následně se na sebe usmějte, mrkněte a odkráčejte nabitá pozitivní energií za svými záležitostmi.

Jistě, je to nepříjemné, protože na vesnici se všechno řeší a máte pocit, že se někomu musíte vyhýbat, že po vás budou lidé koukat, že si o vás budou za zavřenými dveřmi povídat. Ale podívejte se na to z jiné strany. Váš přítel zareagoval jako správný chlap. Evidentně se za vás postavil a ihned podnikl kroky, které – navzdory bývalce a její nečekané spojenkyni – potvrzují jeho skálopevné rozhodnutí udělat si s vámi hezký život. A že mu to není příjemné? To je přece jasné. Který chlap by chtěl řešit nenávistné scény své bývalé ženy. Ujišťuji vás, že žádný.

A teď k vaší otázce, jestli si to máte „s holkama“ vyříkat, nebo to nechat být. To záleží na tom, jaká jste povaha. Myslete v první řadě na sebe a váš vztah s přítelem. Obě varianty si dokážu představit, ale chybí mi víc informací o vás. Pokud jste povaha, v níž se pění žluč při představě, že vás dvě ženské soustavně očerňují, a máte neodbytné nutkání jít si to s nimi vyříkat, udělejte to. Nepočítejte ale s tím, že vaše akce vyřeší to, co se bude dít dál. Uvědomte si, že to děláte pro sebe a především pro svůj pocit, že jste jim řekla, co jste potřebovala. Nečekejte pochopení, nečekejte porozumění a nečekejte, že po vašem vysvětlení „holky“ dají pokoj, pochopí, že jste fajn ženská, a přestanou s drby a pomlouváním. Nicméně i tak je tato varianta pro skupinovou dynamiku na vesnici mnohem zdravější. Ukážete ostatním „samicím v hejnu“, že si nenecháte kálet na hlavu a že si umíte zjednat pořádek.

Samozřejmě existuje i varianta, v níž neuděláte nic. Necháte to plavat. Pokud jste ale povaha, která se vyhýbá konfliktům a bude trpět tím, že při pouhé procházce po vesnici ucítíte v zátylku pohledy svých spoluobyvatel, máte problém. To proto, že když se konfliktu (navenek) vyhnete, přestěhuje se do vašeho nitra a tam vám bude rozdmýchávat záchvaty špatné nálady. Doporučuji tedy, abyste variantu „IGNORUJU VÁS A VAŠE POMLUVY“ použila jen v případě, že jste od přírody flegmatik, který se takovými situacemi nenechá vytočit.

Ve výsledku existuje jen jedno kritérium, na které máte brát ohled – váš šťastný život. A ten plánujete žít se svým mužem, ne se zahořklými drbnami někde za plotem.