Poradím ti rád, ať chceš, nebo nechceš. ONV je Odborník Na Všechno

„Nic o něm nevíš, v jeho mokasínech nechodíš,“ říkávali moudře v pradávných časech 17. století muži ze severoamerického indiánského kmene Wampanoag. Sami to pak velmi nemoudře přepískli s pohostinností. Místo toho, aby přivandrovalým bledým tvářím nastříleli jedovaté šípy do zadnic a hnali je ze svého území svinským krokem pryč, naučili je pěstovat místní plodiny. Pak si s nimi ještě v roce 1621 jeden neblahý den koncem listopadu společně slupli krocana a dýně na sladko.

Výsledek? Bledé tváře původní hostitele téměř vyhubily. Ovšem každý čtvrtý čtvrtek v listopadu slaví Den díkůvzdání a potomci zbytku původních obyvatel, kteří ten den naopak pietně dodržují jako Národní den smutku, oslavy vnímají jako přemrštěné, hysterické a přecitlivělé. Pro nás ostatní z toho plyne poučení - Wampanoagové o nových přistěhovalcích nic nevěděli, přesto si nedali na jejich mokasíny bacha.

Ale indiáni sem, indiáni tam, kdysi jsem zaslechla v hospodě od stolu plného mužů věkové kategorie odhadem od čtyřiceti do osmdesáti vtipnou hlášku. Zněla: „Já bych radil druhým, až bych brečel, ale nikoho to nezajímá.“ Následoval bouřlivý smích, i když šlo evidentně o polohumor a polosmutek.

Ano, pán byl ONV alias Odborník Na Všechno. Příslušníci tohoto kmene sice nikdy nepracovali ve školství, zato vědí, že mají učitelé havaj: učí jen osm hodin, v létě prázdniny, pořád nějaké volno a práce s perfektně vychovanými dětičkami i jejich vlídnými empatickými rodiči je přímo rajská.

ONV nikdy nepracovali ve státní správě. Zato mají jasno v tom, že úředníci si chodí do práce jenom pokecat ke kafíčku a zahrát na počítači karty. Úplně největší pohodu mají ty paní na pracovních úřadech v první linii. Nechat si na sebe řvát od skutečných i fiktivních hledačů práce a k tomu tuna administrativy přece vůbec nic není.

ONV sice žádné mamince, která je na dítě sama, nikdy nepomohli ani pětikorunou. Do nedávna se o samoživitelkách vyjadřovali pomalu jako o prostitutkách. Jakmile se však dočtou o pomoci některé skupině uprchlíků, okamžitě začnou křičet, že „se“ na naše samoživitelky kašle.

ONV nikdy neřídili žádnou firmu, ale nenávidí manažerky. Dostat se na vedoucí pozici ženská může přece jedině přes postel. A vůbec všechny dobré a dobře honorované joby jsou „přes známé a příbuzné“.

ONV nikdy nepodnikali. Přesně ale vědí, že by nikdy nebyli takoví zloději jako jejich zaměstnavatelé. To kdyby byla firma jejich, platili by všem zaměstnancům minimální mzdu osmdesát tisíc. Na otázku, proč si teda sami nějakou firmu neotevřou - neshánějí si zakázky, neřeší výrobu, odbyt, zaměstnance a neshrabují ty miliardy, když je to tak snadné, vám většinou řeknou, že do začátku holt neměli ten kapitál.

ONV nadávají, že současný program v televizi stojí za starou bačkoru a filmy jakbysmet, protože scenáristé píší debilní scénáře, herci neumějí hrát, režiséři režírovat. A jedním dechem nadávají darmožroutům s humanitním a uměleckým vzděláním, že chtějí peníze. Za co? Nápady se jim přece vylíhly v hlavě zadarmo, tak by je zadarmo měli dát ve prospěch pracujícímu lidu. Na nájmy a podobně si přece mohou vydělávat za kasou v Kauflandu.

Tak by se dalo pokračovat donekonečna. Nejvíc na koni jsou ONV ve věcech umělého přerušení těhotenství. To se mění v militantní neohrožené ochránce nebohého embrya, zatímco žena nemá žádnou hodnotu. Ať chce, nebo nechce, musí být chodícím inkubátorem. To „něco“, co nosí v břiše, je pro stárnoucí chlapíky mnohem cennější než dospělá hotová osobnost. Těch řečí – že ty holky otěhotněly, protože si chtěly nezodpovědně užít! Ale po otázce, proč se stejně intenzivně neobouvají do mužů, kteří měli s těmi nezodpovědnými ubožačkami sex, a tudíž na dítěti stejný podíl… nastává hluboké ticho.

ONV se vyznačují vždy a u všeho tím, že nepomůžou, nepohlídají, nepřispějí penězi, ale máte jistotu, že vám vždycky PORADÍ.