Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Někdy se cítím fakt osamělá…“ „Co blbneš, vždyť jsi vdaná a máš krásné děti?“ To, že samota a osamělost jsou dvě rozdílné věci, se ne vždy ví. A stejně tak se v definici osamělosti nepíše nic o počtu lidí, kterými jste obklopení. Osamělost je stav, kdy se delší čas cítíte nemilovaně, nepotřebně, vyčleněně. A právě kvalita, respektive nekvalita vztahu může způsobit pocit osamělosti. Situace je pak o to horší, že na něj jako by nemáte právo – vždyť přece máte partnera.
Osamělost ve vztahu podle terapeutky
Sounáležitost, intimita, vzájemná podpora… To se od vztahu čeká. Ale co když se vám toho nedostává? Možná to také znáte: Máte vedle sebe partnera, společně usínáte, snídáte, plánujete dovolenou. Přesto se cítíte osaměleji než kdy dřív. Co s tím? Zeptaly jsme se vztahové koučky Jany Řehulkové.
„Osamělost ve vztahu není o fyzické vzdálenosti, ale o emoční odpojenosti. Může vzniknout postupně, nenápadně a plíživě. Někdy se začne vkrádat po letech soužití, jindy přijde s dětmi, stresem v práci nebo změnou životní dynamiky,“ vysvětluje a přidává konkrétní příklad ze své praxe:
- Klientka Míša (38 let) po narození druhého dítěte najednou cítila, že si s manželem nemají co říct. Byli jako spolubydlící, ona v jednom kole s dětmi, on většinu času v práci. Bavili se jen o praktických věcech, o dětech, ale o sobě ne. Když mu řekla, že jí chybí blízkost, odpověděl, že on je přece u ní. Ale ona se přesto cítila sama.
Zdá se, že jsem neviditelná… Pracuje na home office, celé dny jsme spolu a já jsem se nikdy necítila tak osaměleFoto: NDAB Creativity, Shutterstock.com
Jak a proč vzniká osamělost ve vztahu
Říkáte si, že pocit osamělosti nevznikne přes noc, tak se mu dá předcházet? Je to pravda. Jenže osamělost ve vztahu je zvláštní tím, že se s ní lidé často smíří. „Mají pocit, že ‚to tak prostě je‘ nebo že partner ‚už to stejně nepochopí‘. Někdy jsou zase přesvědčeni, že to musejí vydržet kvůli dětem, financím nebo strachu ze změny. Navíc – když se jednou odcizí, může být těžké najít cestu zpět: jako by zapomněli jazyk, kterým spolu kdysi mluvili,“ vysvětluje Jana Řehulková a uvádí typické důvody a zároveň i cesty, jak z osamělosti ven:
- Chybějící nebo příliš povrchní komunikace: Nemluvíte otevřeně o tom, co cítíte, bojíte se nepochopení nebo odmítnutí, řešíte jen praktické věci a chod domácnosti. „Každý den sdílejte alespoň jednu věc, která vás potěšila nebo vás trápí.“
- Rutina a stereotyp: Váš život se „smrsknul“ na každodenní kolotoč povinností a úkolů a zapomněli jste na společné zážitky. „Vraťte se k tomu, co vás dřív spojovalo a co vás společně bavilo.“
- Neuspokojené emoční potřeby: Ve vztahu se může stát, že má každý jinou potřebu pozornosti a blízkosti, a vy možná necítíte, že by vás protějšek oceňoval. „Dotýkejte se. Fyzická blízkost je zásadní. Obejměte se jen tak, dejte si polibek na přivítanou.“
- Neřešené konflikty: Hádky i konflikty do vztahu patří, ale když nedojde k usmíření a nalezení řešení, vzniká bariéra, jak se píše na webu Therapy Central. „Nečekejte, až to přejde samo, a zkuste udělat první krok. Možná už dnes večer. I jeden upřímný rozhovor může začít měnit vše.“
- Digitální svět, sociální sítě a další vnější faktory: Sednete si večer vedle sebe na gauč, ale koukáte každý do svého mobilu? To podle Jany Řehulkové vytváří odstup. Podle Therapy Central může vztah negativně ovlivnit třeba i stres v práci, zvlášť má-li jeden z partnerů sklon se v době stresu uzavírat nebo izolovat. „Buďte přítomní nejen fyzicky. Při rozhovoru odložte telefon, dívejte se partnerovi do očí a opravdu ho poslouchejte.“
Existenciální osamělost
Co když je ale pocit osamělosti (i ve vztahu) někdy zcela přirozený, či dokonce nevyhnutelný? Je to tak. Mezi lidmi často panuje představa, že v ideálním vztahu se nikdo necítí sám, partneři si rozumějí beze slov a mají emoční propojení. „Jenže to je iluze. Každý člověk je v jádru sám: má vlastní myšlenky, pocity a prožitky, které nikdo jiný úplně nepochopí. Očekávání, že ho partner z této existenciální osamělosti zachrání, je nejen nerealistické, ale může vztah dokonce poškodit,“ varuje Jana Řehulková.
- Určité momenty samoty jsou normální, a dokonce zdravé. Učí nás být sami se sebou.
- Osamělost může být signál, že vztah již neslouží svému účelu.
