Hlavní obsah

Proč v nás naše první velké lásky zůstávají napořád? Možná, aby se mohly vrátit…

Foto: View Apart, Shutterstock.com

Foto: View Apart, Shutterstock.com

Lidí, kteří neprožili do svých čtyřiceti ani jeden vážný vztah, prý přibývá. Pořád ale ještě převládají ti, kdo byli do této věkové hranice minimálně jednou pořádně zamilovaní. A i když to už dávno skončilo a život šel dál, tyhle první velké lásky dřímou v našich srdcích – a občas se nečekaně vzbudí.

Článek

Říká se tomu syndrom krále Karla III., dříve prince Charlese. Miloval Camillu, ale okolnosti ho donutily vzít si Dianu, přestože se k němu intelektem ani povahou nehodila. Dopadlo to, jak to dopadlo, a Camillu si z hlavy nikdy nevymazal. Když to šlo, stejně si k sobě našli cestu a překonali i nenávist společnosti vůči Camille: britští poddaní nakonec zjistili, že je to docela fajn ženská, a jejich panovník je s ní každopádně mnohem šťastnější.

„Bez ohledu na to, jestli se k prvním velkým láskám fyzicky vrátíme, to, že jsme ve skrytu duše zvědaví, co asi dělají, je běžné. A to i tehdy, kdy už dávno žijeme v novém spokojeném vztahu,“ říká psychoterapeutka Jana Bartoňová. „Je tam ten moment, že už nikdo nebude svědkem našeho mládí tak úzce. Často jde i o prvního sexuálního partnera nebo partnerku, což si víc v paměti ukládají ženy. A i když už je první láska dávno pryč, stejně je pořád v nás a případů, kdy se k ní obloukem po odžití kusu života vracíme, není málo.“

Spolu ani bez sebe

Slavné zpěvačce Pink zamotal v roce 2021 hlavu motokrosový závodník Carey Hart. Po čtyřech letech bouřlivého vztahu se vzali, aby se po dalších čtyřech letech rozvedli. Jenže během pauzy zjistili, že nemohou být spolu ani bez sebe. Rok od rozvodu se zase vzali. A zdá se, že jestli nezemřou, budou spolu až do smrti, protože zatím patří k nejstabilnějším hvězdným dvojicím.

Setkání s dávnou láskou není vždy idyla. Z fajn Péti se může stát nudný páprda. Z něžné Marušky vzteklá a ukřivděná Maruna…

Stejně tak si dala rozchodovou pauzu roztomilá dvojice Justin Timberlake a Jessica Biel. Randili spolu čtyři roky, pak se rozešli. On tehdy prohlašoval, že rozchod byl tak bolestivý, že o něm ani nemůže mluvit. Jenže už o pár měsíců bylo všechno jinak. Vrátili se k sobě, vzali se, překonali krizi a jsou stále šťastní.

Moje první pusa…

Že nejde o extrabuřty hollywoodských celebrit nebo výmysly autorek ženské romantické literatury, máme důkazy i u nás. Loni se na sociálních sítích svěřila ovdovělá spisovatelka Martina Formanová: „Od páté do osmé třídy jsem byla bláznivě zamilovaná do svého spolužáka Jirky Košíčka. Pak jsme spolu chvíli chodili (moje první pusa), ale naše cesty se nakonec rozešly. Já se vdala, on se oženil, měli jsme oba děti a pak jsme oba ovdověli. Tohle jaro, o čtyřiačtyřicet let později, jsme se do sebe zase zamilovali.“ A před pár dny si slíbili věčnou oddanost.

Foto: Markéta Hanzlíková / Česká editoriální fotografie / Profimedia

Martina Formanová a Jiří Košíček – stará láska nerezavíFoto: Markéta Hanzlíková / Česká editoriální fotografie / Profimedia

Pohádkový scénář

Podobnou lovestory s pauzou mají i u sousedů. Možná jste viděli slovenský film Služka natočený podle knihy Hany Lasicové. Dcera slavných rodičů Magdy Vášáryové a Milana Lasici prožívá po rozchodu s otcem svých dvou dcer něco podobného. Před více než dvaceti lety měla jako studentka v Manchesteru krásný vztah, který ovšem s přítelem nedokázali udržet na dálku, když její výměnný pobyt skončil.

On se odstěhoval do Austrálie, ona měla děti. Srdci ale neporučíš. „Po dlouhých 18 letech jsem mu napsala, že na něj stále myslím. V podstatě jsem žertovala. Odepsal, že on také. Potkali jsme se přes půl planety v Praze. A řekli si, že to zkusíme znovu, i přes vzdálenost, komplikace, děti. Jinak to ani nejde, když máš někoho v duši dvě dekády a nic z toho neodchází, jen to zraje,“ svěřila se fanouškům Hana Lasicová. S anglickým přítelem jsou spolu už tři roky a je to ještě krásnější než předtím…

Dokud to nezjistíme, nevíme

Někdo tvrdí, že se staré lásky lepit znovu nemají, že už nikdy nebudou takové jako kdysi. Jiní jsou naopak přesvědčeni, že staré lásky nerezaví. „Navíc si je můžeme idealizovat,“ vysvětluje Jana Bartoňová. Ve dvaceti si někdy člověk řekl: „Péťa je fajn, ale nikoho jiného jsem nepoznala. Co když má máma pravdu, když do mě hučí, že mám na víc? Že takových můžu mít na každém prstě deset?“ V padesáti pak uvažuje: „Bože, já byla husa hloupá. Takový hodný kluk. Tak bezelstně a oddaně mě miloval. Jak se asi má?“

Setkání s dávnou láskou samozřejmě není vždy idyla. Z fajn Péti se může stát životní troska nebo nudný páprda. Z něžné štíhlé Marušky vzteklá, tlustá, sebestředná a ukřivděná Maruna. Jenže dokud si to neověříme, pořád si je pamatujeme takové, „jací byli tenkrát“. Opájíme se úvahami: „Kdybychom spolu zůstali, byli bychom šťastnější než dnes?“ To už se ale nikdy nedozvíme…

Načítám