Život se žárlivcem? Peklo! Uváznout v něm je snazší, než by se mohlo zdát

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Žárlivost je jednou z nejkomplikovanějších lidských vlastností, a pokud chceme hovořit o míře její škodlivosti, vždy je třeba se ptát, jak moc nám zasahuje do života. „Na jedné straně souvisí s pocity lásky a blízkosti, na druhé s touhou po výlučnosti, závistí, strachem z opuštění a pocitem vlastní nejistoty,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová, terapeutka působící na psychoterapeutické platformě Hedepy. „Žárlivost se objevuje ve všech blízkých vztazích, ale může se stát i patologickým osobnostním rysem či projevem duševního onemocnění,“ upozorňuje Steigerwaldová. A pak nastává opravdu problém.

Je vlastně příjemné vědět, že někomu na nás opravdu záleží, že se o nás někdo zajímá, touží po naší blízkosti… Ale pokud to přeroste do snahy o kontrolu a případné výčitky či podezírání, už to tak komfortní není. „Žárlivost může být přirozenou odpovědí na ztrátu náklonnosti blízké osoby, případně konkrétní situaci. V nezdravé podobě bývá projevem hlubokých a zpravidla nepřiznaných pochybností o sobě sama,“ říká Zuzana Steigerwaldová. Sám žárlivec trpí, ale do svého pekla strhává i své nejbližší, kteří trpí ještě víc.

„Je to, jako byste se ocitli na horské dráze emocí. Jednou jste na vrcholu štěstí a lásky, ale vzápětí sestupujete do hlubin strachu a rozpolcenosti. Každé setkání s jinými lidmi se stává testem vašeho vztahu, každé vaše slovo může způsobit nekonečné diskuse a vyvolat agresi,“ doplňuje terapeutka. Člověk trpící tzv. žárliveckým bludem je přesvědčen o nevěře či zradě od blízké osoby.

Odpověď na otázku, proč ženy v takovém často šíleném vztahu zůstávají, ale není tak jednoduchá a vždy je dobré se podívat už na začátek vztahu. „Většinou to není tak, že partner začne žárlit z ničeho nic a změní se mu osobnost po letech soužití,“ upozorňuje terapeutka Kristýna Šorfová z terapeutického centra Calmea. Sebevědomá žena, spokojená sama se sebou, která netrpí úzkostmi, si žárlivce nevybere.

„Po pár scénách by si ho přestala vážit, zošklivil by se jí a řekla by si, že tohle nemá zapotřebí. A jasně by se vymezila,“ vysvětluje Šorfová. Pokud ale žárlivé chování stále omlouvá, situace se bude dále stupňovat. „Zpočátku se zdá vše nevinné. Postupně jsou ale partneři žárlivce stále více uzavíráni do vztahu, který je plný nedůvěry a kontroly,“ osvětluje Zuzana Steigerwaldová.

Situace je tak vlastně podobná vztahům, kde dochází k domácímu násilí nebo je partner například závislý na alkoholu. Oběť by v takovou chvíli udělala cokoli, jen aby to přestalo. Jenže takhle to bohužel nefunguje. „Sevření žárlivcem se často u ovládaných osob projevuje v podobě silných úzkostí. Každé podezření a obvinění ubírá kousek jejich identity, dokud nezůstanou jen stínem toho, kým kdysi bývali,“ dodává Steigerwaldová. Doufat, že se dotyčný změní, je bláhové, ale mnozí, kdo v takovém vztahu uváznou, si to jen neradi připouští. Závislost na „lásce“ a pozornosti bývá silná.

„Intenzita emocí nám připomíná, jak hluboké může být spojení s druhým člověkem. Navíc tu působí touha po pocitu, že jsme pro někoho skutečně důležití, že jsme pro něj více než kdokoli jiný,“ upozorňuje terapeutka. Přesto je potřeba vždy zvážit, co nám takový vztah dává či bere. „Myslím, že lidé by měli ze vztahu odejít v momentě, kdy se víc trápí, než radují, vyzkoušeli všechno možné, aby vztah zlepšili, ale bohužel to nejde a vše se jen zhoršuje,“ doporučuje Kristýna Šorfová.

Šest fází manželství. Těšte se na všechny! Od růžového obláčku k rozčarování, boji, smíření a nové lásce