Ženy si mají pomáhat. Blake Lively o ženské solidaritě a proč si vzít příklad z Beyoncé a Taylor Swift

Nejde o žádnou novinku. V roce 1955 zvedla Marilyn Monroe sluchátko a vytočila číslo šéfa vyhlášeného jazzového klubu Mocambo v New Yorku. Toužila v něm totiž zpívat Ella Fitzgerald, její kamarádka. Jenže majiteli podniku vadilo, že je černoška, navíc při těle a ne moc sexy. A tak mu Marilyn, hvězda Hollywoodu, zavolala a řekla: „Pokud ji necháte vystupovat, přijdu každý večer na představení celý jeden měsíc.“ Jak řekla, tak udělala. Slavná politička Madeleine Albright zase pronesla báječnou větu. Podle ní existuje v pekle speciální místo pro ženy, které nepomáhají ostatním ženám. O důležitosti ženské solidarity a vzájemné podpoře nedávno promluvila i americká herečka a modelka Blake Lively.

Prostřednictvím svého příspěvku na Instagramu napsala jasné poselství: „Když jsem vyrůstala, ženy proti sobě spíš bojovaly. Až v dospělosti jsem pochopila, že to není norma, že tou by měla být spíš snaha vzájemně v sobě probouzet potenciál. Většina mých nejlepších kamarádek jsou ženy, které by mi dříve byly prezentovány jako hrozba a konkurence. Naším úkolem je ale ukázat mladším generacím sílu sbližování, nikoli rozdělování,“ napsala Blake Lively s tím, že je tu místo pro nás všechny.

Ve svém příspěvku zmínila zpěvačky Beyoncé a Taylor Swift, dámy, které společnost vnímá spíš jako rivalky. Ony ale dokázaly opak. Vzájemně se totiž podporují, každá z nich například navštívila premiéry koncertních dokumentů té druhé a vždy veřejně vyjádřila obdiv nad prací a úspěchy té druhé. A Lively za to obě ocenila, protože příklady táhnou a Beyoncé a Swift pravidelně světu ukazují, že podpora mezi ženami funguje, žádnou z nich neohrožuje a naopak je posiluje.

Vědecky prokázáno: Muži jsou agresivnější, když je okolo nich více žen než jich samotných

Jenže faktem je, že v minulosti byl trend trochu jiný, a nejspíš za něj můžeme poděkovat už Darwinovi. Ten totiž přišel s teorií pohlavního výběru, který neprobíhá jen mezipohlavně (když žena usiluje o muže či naopak), ale i v rámci pohlaví. Tedy zjednodušeně řečeno, když ženy či muži mezi sebou soutěží o cokoli, čím lze opačné pohlaví zaujmout.

Podle prastarých zavedených společenských norem jsou ženy ty, které takto o muže bojují mnohem urputněji než pánové. Touží se usadit a najít schopného „samce“ na celý život (pánové jsou přece rozsévači, a když jim to s jednou slečnou nevyjde, určitě to vyjde s nějakou jinou).

A tak se ženy snaží dělat reklamu samy sobě a klidně i na úkor jiných žen dát na odiv kvality, o nichž jsou přesvědčené, že je muži ocení. Doba se sice změnila a ženy se prezentují jinak než dřív (dnes už nejde ani tak o dobrý původ či bohaté věno, ale třeba o kariéru a soběstačnost), jenže ženská rivalita přetrvává.

Proto tleskáme všem, které sázejí na spolupráci víc než soutěživost. Blake Lively má rozhodně pravdu - pomáhat si a podporovat se je pro nás totiž mnohem výhodnější. Proč?

Některé ženské problémy pochopí opravdu jen žena. Ne že by se pánové nesnažili, ale prostě to nejde. Typickým příkladem je třeba porod. Je super mít u něj lékaře, odborníka, někoho, komu věříte po zdravotní stránce, víte, že se o vaše zdraví a zdraví vašeho dítěte postará, jak nejlépe bude umět. Ale žena, třeba porodní asistentka, která má sama děti, jednoduše ví lépe, jak vám je, a může poradit věci, jež by muže nenapadly.

Zkrátka bychom si měly pomáhat. Předávat si zkušenosti, sdílet rady, semknout se, když je potřeba se za něco postavit, vzájemně se umět ocenit. Je 21. století, není potřeba bojovat o toho nej samce, koneckonců na planetě jsou jich asi čtyři miliardy, to by bylo, aby se jeden nenašel i pro vás. A rozhodně nejde o to nandat to chlapům! Díky solidaritě s ostatními ženami budeme mít větší šanci nejen uspět, ale hlavně žít plnohodnotnější život naplněný ochotou pomáhat druhým.

První a nejbližší žena je většinou maminka. A právě její zkušenosti jsou často ty nejcennější. Mami, jakou jsi měla menopauzu? Otázka, kterou by měla položit každá dcera