Článek
Pokud jste jako já od šestadvaceti vdaná a sedíte řadu let v ženském kolektivu, z věty „hledám chlapa“ se vám časem začnou hrůzou rolovat uši a vaše původní empatie otupí. Nezadané kolegyně chtějí potvrzení jejich postojů, ne názor. Nepomůžete si, ani když se omezíte na fráze, že všechno má svůj čas a že na každý hrneček se (někdy) najde poklička. Jenže občas vidíte, že se obří papiňák umanutě uchází o pokličku vhodnou na porcelánový hrníček a naopak. Když se odvážíte tuto nekompatibilitu decentně pojmenovat, je zle. Jste za hnusnou feministku nebo naopak trapně mužům „podlejzáte“.
Na lásku bohužel neexistuje manuál. Nejde založit odbory a s jejich pomocí si právo na perfektní vztah do každé rodiny vystávkovat. Sex-appeal a osobní přitažlivost nafasovat tak, jako dostávají hasiči svoji pracovní uniformu.
Jsme zvyklí vytvářet si byznys plány, objednávat dovolené dopředu, mantrou dneška je mít nad vším kontrolu. Jen bohémové nechávají věci plynout. Láska se bohužel z excelových tabulek zlehka vysmekne. Nejde založit odbory nároků na seznámení se skvělým partnerem ani si ho vystávkovat.
Je to stres, ale nikdy jsem nerozuměla tomu, že nezadaní vynakládají obrovské úsilí, aby někoho našli, ale zároveň na druhé pohlaví nadávají. Nadává se přece na to, co nechceme, ne na to, po čem toužíme. Nikdo z nadávajících ovšem nechce nic přehnaného, jen někoho „normálního“. Jenže co je normální?
Co jsem vyposlechla, ženské požadavky normálnosti znějí: Spolehlivý, věrný, mužný, žádný macho, slizoun ani gigolo maskovaný osudem stíhaného podnikatele. Prostě aby se uživil sám a nevedl řeči o projektech, které se už brzy okotí, když ho ekonomicky podržíte. Má-li závazky, měl by vydělávat tak, aby ani jeho druhá žena nestrádala. Vlastní bydlení je zárukou, že nejde hlavně po vašem kvartýru.
Mužské „nechci moc“ se v mnohém podobá. Normální ženy si stěžovaly, že pánové chtějí osobu něžnou, vyzařující ženskost. Nesmí být výstřední a hloupá, ale ani přemoudřelá intelektuálka. Záliba v sexu a vaření se počítá, ale hlavně ne zlatokopka. Jenže podle internetových diskusí je zlatokopka každá, která od muže očekává plat vyšší, než je minimální česká mzda. Také by měla být prostorově přiměřená. Normální muž je připraven normální ženu nosit na rukou, „baculky“ se pronesou (muži většinou svou vlastní pivní vanu neřeší). Dále je požadován rodinný typ, ale schopný přispět do rodinné kasy. Chtěly jste, holky, gender, máte ho mít. K zahození není ani vlastní byt. Zejména muži v insolvenci by se nezištně přistěhovali už po druhém rande, na věku „šťastlivkyně“, kterou tím vysvobodí z osamělosti, nezáleží.
Nestojím na ničí straně. Láska je nevypočitatelná, nefunguje na bázi něco za něco. Partnerské štěstí je plaché. A nadáváním ho zaženete dřív, než se dotkne vašich srdcí.
