Zamilovaná v šedesáti jako puberťačka? A proč ne, touha po lásce se s věkem nemění

S tím, jak postupně roste průměrný věk dožití, se stále posouvá i hranice aktivního života. Se vším, co k tomu patří. Včetně lásky, zamilovávání a navazování nových romantických vztahů. Co na tom, že vám táhne třeba už na sedmý křížek. Žít se musí, a pokud je k vám v tomto směru život přívětivý, na nic se neohlížejte. Tím méně na zažité konvence či pocit, že „tohle“ už pro vás není. A to řekl, prosím vás, kdo?

Místo sáhodlouhých psychologických rozborů uveďme raději jeden příklad za všechny. Marii bude za dva roky šedesát, a kdyby jí někdo řekl, že se jí v tomto věku obrátí život vzhůru nohama, nevěřila by. Ale stalo se. „Byla jsem vdaná přes třicet let,“ svěřuje se. Manžel byl o deset let starší, a i když spolu neměli žádné větší spory, posledních deset let prý vedle sebe spíš jen přežívali. „Mám ho pořád ráda, ale spíš jako otce své dcery než milence nebo nejlepšího přítele. Láska se mezi námi zkrátka úplně vytratila,“ říká Marie.

Ve svém věku byla již úplně smířená s tím, že už to spolu nějak doklepou, ale život pro ni měl připravený úplně jiný scénář. Na třídním srazu potkala čerstvě rozvedeného spolužáka Tomáše. „Povídali jsme si spolu celý večer a zjistili jsme, kolik toho máme společného. Bylo to tak fajn, že jsme si hned další týden domluvili další sraz,“ vypráví.

Chvilku to prý trvalo, ale nakonec zjistila, že je šíleně zamilovaná, a protože nedokázala hrát na dvě strany, manželovi vše brzy řekla. „Nechápal, ale nakonec to přijal a domluvili jsme se na rozvodu. Nevěřila bych, že se něco takového může stát, ale zažívám teď snad nejkrásnější období v životě. Kamarádky tvrdí, že jsem omládla snad o deset let, a já vím, že štěstím. Zní to jako červená knihovna, ale jsem nejlepší důkaz toho, že na lásku není nikdy pozdě,“ myslí si Marie.

Určitě se najde hodně lidí, kteří budou tvrdit, že zamilovat se v šedesáti je pošetilost. Nebo nevěří, že by se něco takového mohlo ještě stát právě jim. Ale proč by ne? Cítit motýlky v břiše můžete klidně v pětasedmdesáti. Po lásce touží většina lidí a tato touha se věkem nemění.

„Co se měnit může, jsou životní zkušenosti a preference, které si během života formujete. Někdy ale životní a vztahové zkušenosti mohou poznamenat sebevědomí. Je pochopitelné, že někdo, kdo prošel neúspěšným vztahem či například náročným rozvodem, se může bránit cynickým pohledem na lásku,“ vysvětluje psychoterapeutka Markéta Wojtovičová z platformy Hedepy.

Zároveň je pochopitelné, že v pokročilejším věku jsou lidé obezřetnější a do vztahů se jen tak bezhlavě nevrhají. Bezstarostnost opravdu patří mládí, ale zároveň klobouk dolů před každým, kdo si ji dovolí i mnohem později. „Bez ohledu na věk lidé mají strach z odmítnutí, zároveň se v pokročilejším věku mohou obávat, že prošli velkými fyzickými a emocionálními změnami, které nemusejí být v dalším partnerském vztahu přijaty,“ doplňuje odbornice.

Láska má ale různé podoby a životní zkušenosti zahrnují i hlubší pochopení sama sebe. Toho, co od života ještě očekávám, na čem opravdu záleží a zda si mohu dovolit být i trochu sobecká a žít podle svého. „Studie ukazují, že mladý pár roste skrz zvládání konfliktů, zatímco starší páry kladou důraz na udržování vzájemné podpory. Životní zkušenosti jsou naší moudrostí a měli bychom oslavovat příležitost milovat a být milován v jakémkoliv věku,“ myslí si Markéta Wojtovičová.

Jak být šéfkou svého života a ne ufňukanou obětí? Každé „ano“ by mělo být jen vaše rozhodnutí