Článek
Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:
Dobrý den. Před pár lety jsem se zamilovala do kolegy, je starší o deset let. Věděla jsem, že je rozvedený a má děti, ale neřešila jsem to, byla jsem zamilovaná. Chvíli jsme spolu chodili, pak jsme se sestěhovali a vzali. Už jsme spolu pět let. A teď k mému problému: Manžel má dvě děti (11 a 9) ve střídavé péči. A po těch pěti letech vidím svou situaci takhle: jsem síla na péči o děti. Když jsou u nás, tak dělám všechno okolo nich a domácnosti, vaření, praní, svačiny, úkoly, všechno, vozím je po kroužcích. K tomu chodím normálně do práce.
On přijde domů později než my a nedělá nic, někdy cestou nakoupí, ale jen když mu to „nařídím“. Večer hraje hry na počítači, posiluje, dívá se na filmy, s dětmi udělá pár vtipů, občas jim koupí něco hezkého a to je všechno. O víkendu musím vymýšlet výlety já, on s námi někdy ani nejede. Musím říct, že děti jsou hodné a mám je docela ráda, snažím se k nim chovat hezky. Jenže už to nezvládám. Navíc se pořád bojím, abych něco nepokazila a nebyla za zlou nextku a macechu, takže jsem pořád ve stresu.
Je to moje vina, že jsem si takovéhle nastavení nechala líbit, jenže teď nevím, co dál. Mám toho plné zuby. Nechci trávit půl života intenzivní péčí o cizí děti, sama zatím svoje nemám a on říká, že je na to ještě čas. A já si začínám říkat, že možná ani se mnou děti nechce. Když jsou děti u matky, tak je to všechno celkem v pořádku, ale já už jsem tak naštvaná, že už o něj asi ani moc nestojím. Několikrát jsem mu říkala, že se musíme o péči nějak podělit, že jsou to hlavně jeho děti, ale on má na to vždycky takovou pitomou odpověď, že děti jsou jeho součást a musím se s tím smířit.
Takže uvažuju o rozvodu, jenže mě začalo trápit, jak to budou snášet děti. Přece jenom si na mě zvykly, znají mě od útlého věku a další rozvod by je mohl zasáhnout. Co si o tom myslíte vy? Děkuju vám. Aneta
Odpověď
Dobrý den, Aneto, mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou, velmi špatnou. Začněme tou dobrou. Píšete, že nechcete trávit půl života intenzivní péčí o cizí děti. Nebojte, nebudete. Děti intenzivně potřebují rodiče (o těch nevlastních to platí také) maximálně do konce studia na základní škole. Poté se z nejbližších příbuzných stávají v lepším případě dotěrní cizinci, v horším případě ničitelé jejich životů, snů a sebeurčení. Nebojte, za čtyři šest let budou už děti vašeho kolegy žít svoje životy, ve svých (elektronických) světech a vás potřebovat nebudou. Respektive, ano… Na oběd, pro dárky k narozeninám nebo se špinavým prádlem občas přijdou, ale to už nebude tak intenzivní.
A nyní ta horší zpráva. V angličtině pro výraz „muset“ existují dva významy: have to a must. „Have to“ znamená muset, které nám připravil svět vezdejší, svět norem, pravidel, tradice, výchovy… Zkrátka „I have to look after (my) children“ je MOJE povinnost plynoucí ze zákona či mého pokrevního vztahu k bližnímu.
Naprosto jiná situace ale nastává u „must“. Tady už nejde o tlak vnějších imperativů, nýbrž mého světa hodnot, přesvědčení a chuti něco udělat. „I must look after (his) children.“ Musím, bylo by dobré, cítím, že by mu pomohlo, kdybych se o děti postarala, ale NENÍ to moje povinnost.
Podstata vašeho současného problému spočívá v tom, že jste se zatím nenaučila odlišovat skutečné povinnosti od bonusu, který svému kolegovi můžete, ale také nemusíte nabídnout. Neumíte rozlišovat mezi svým have to a must. Děláte věci, které vám nejenže vůbec nikdo a nic nenařizuje, ba dokonce vám do nich ani nic není.
A proč? Z pocitu viny, závazku, kvůli tomu, že se to tak přece dělat musí? Velmi zřetelně je toto – jistě nesmírně těžké dilema – vidět na vaší starosti o partnerovy děti. Ano, váš případný odchod by je samozřejmě bolel, ale je potřeba si uvědomit, že rozvodem s partnerem váš vztah s těmi dětmi přece nekončí!
Stručně řečeno, v každém mezilidském vztahu někdo vede, ten druhý je veden. Podřizuje se tempu života, preferencím, četnosti sexuálních styků, zálibám toho druhého atd. Možná to zní tvrdě, ale buďto definujete situaci, nebo jste sama definována. V jaké roli jste vy, co myslíte? Vy jste si bohužel vybrala tu druhou možnost a je to škoda. Jistě byste byla úžasná máma a spolehlivý parťák pro své vlastní děti. Takhle jste služka, která má to, co si zaslouží. Bohužel. S úctou Samuel Kaufman
Poznámka redakce: Postoj Samuela Kaufmana nevyjadřuje názor redakce, ovšem může vysvětlovat hnutí mysli některých mužů či žen ve vašem okolí.
